Sbohem, sekundo

V napjatých volebních časech je vždycky dobře se nějak odreagovat.

Každý sice nemůže navštívit nějaké to žertovné představení, či film, ale naštěstí skoro všichni můžeme zalistovat v našem novém feudálním občanském zákoníku a zasmát se do sytosti.

Ještě před tím si ovšem připomeňme notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti, neboť: ille mi par esse deo videtur, ille, si fas est, superare divos (on se mi zdá roven bohům, on, je-li to možné, překonává bohy), jak pravil kdysi Catullus (Gaius Valerius), když si zrovna nedělal ve verších legraci z Caesara. Bohové, ba i svatí, totiž taky měli svá spřežení, svatý Václav třeba aspoň po smrti získal spřežení volů, kteří jeho tělo sami od sebe iniciativně zavezli do dnešního chrámu svatého Víta (jak se praví v legendě Vavřincově). Vidíte tedy sami, jak notorický pan exministr je skutečně roven bohům, či alespoň světcům.

Párek volů je také atributem třeba svatého Isidora a s božskými spřeženími či spřeženími svatých se setkáme leckdes.

Jsou samozřejmě všelijací podivíni, kteří používají znalost, zkušenost, nebo prostě mozek. V případě notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti však nic podobného nehrozí, ten totiž používá své bájeslovné experty.

Na rozdíl od mnoha jiných bájeslovných expertů notorického pana exministra jeho oddaný náměstek ovšem možná přece jen nový občanský zákoník prolistoval.

Jak bohužel už víme, hned podle jeho ustanovení § 1 odst. 1 (ale věty až druhé) nového občanského zákoníku uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

Takový odporně veřejnoprávní zákon č. 505/1990 Sb. (o metrologii) nám sice v § 2 odst. 1 stanoví, že subjekty a orgány státní správy jsou povinny používat dále uvedené měřící jednotky. Třeba komplikovaně měřit v trapných jednotkách, ke všemu veřejnoprávních, představujících délku dráhy, kterou světlo proběhne ve vakuu za 1/299792458 sekundy, vulgárně nazývaných metr. A vlastně, i ta sekunda je jen hrubé zobecnění, protože správně je třeba čas měřit v jednotkách představujících 9 192 631 770 period záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu cesia (to by se divili Babyloňané, kteří považovali sekundu dost uboze za šedesátinu minuty, nebo i staří Řekové, podle nichž sekunda byla 1/86400 středního slunečního dne).

Pryč s ohavnými veřejnoprávními metry či sekundami.

Měřme si v čem chceme, vždyť podle § 1 odst. 1 našeho nového občanského zákoníku uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

V tom nám byl vzorem čelný představitel spřežení páně ministerského, pan vždycky náměstek, když odvodil, že čtrnáct dnů jsou čtyři měsíce a tedy 0,3 roku a jiné podobné objevy, protože přece uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

Že byste namítali, že to přece pan vždy náměstek psal do svých rádoby odebíračských dopisů, na něž všichni kromě něj a jeho žurnalistů už naštěstí zapomněli, ale jež měly být úřední (a tudíž veřejnoprávní) psa­ní?

Ale vždyť on je psal do univerzitních dopisů (např. do včera zmíněného dopisu č.j. R-594–10, který obsahuje právě zmíněný čtrnáctidenní objev). A všichni přece ví, že univerzita není žádný úřad a nemůže vykonávat nějakou odebíračskou kompetenci (i za Gottwalda to mohl dělat jen soud, ale jen chvilku), takže šlo jen o takové ryze soukromé bláboly. Proto také mohlo být univerzitním psaním sděleno absolventce pomluvené pod č.j. R-505–10, že kriteria výběru univerzitní vyšetřovací komise byla jiná nežli nestrannost (zatímco chudák vykonavatel veřejné moci prostě nestranný být musí).

« Zpět