Sci-fi III

Zloba, závist a zášť produkované v nečekané míře dohnaly jednoho slušného starého pána ke zhroucení a následně k očekávané rezignaci, takže koncem tohoto týdne budou plzeňská práva zase bez děkana.

Podivín vystupující pod pseudonymem statutárního proděkana se dal slyšet, že tentokrát už o tuto funkci zájem nemá, takže bohužel přijdeme o mile koktavý výstup, jímž minule prezentoval, že mu kdosi slíbil miliony, které fakultě chybí (protože je se svými kumpány prohospodařil), avšak jen tehdy, bude-li zvolen právě jen on.

Jako věrný divák sci-fi hororů Vám však zkusím nastínit ďábelsky katastrofický scénář pro případ, že by přece jen měl zájem odkoktat další předvolební sliby a že by akademický senát byl postižen neznámou duševní chorobou, takže by jej skutečně zvolil.

Doufám, že obraz zítřků, které by před Vámi vyvstaly, Vám dodá optimismu do dalších dnů (jež nemohou být tak hrozné, jako tato představa).

Právnická fakulta by byla na věčné časy akreditačně vychechtaná. Všechny obory by byly zajištěny renomovaným profesorem. Posuďte ostatně sami.

Občanské právo: profesor Eliáš, obchodní právo: profesor Eliáš, rodinné právo: profesor Eliáš, pracovní právo: profesor Eliáš, a prostě tak pořád dál.

Jen trestní právo by zřejmě mělo podmínku, protože všeobecně uznávaný a renomovaný pan profesor Šámal kdysi napsal do jedné ze svých knih, že akademické tituly není možné rušit (srov. např.: Šámal, P.- Púry, Fr. – Rizman, S: Trestní zákon, Komentář, C.H.Beck, Praha 2003, str. 383–384), zatímco profesorka Válková se v týchž temných časech pod mým vedením podílela jako člen autorského kolektivu na komentáři k zákonu o správě daní a poplatků.

Dizertace někdejšího pana strategického proděkana, v temných dávných časech označená Akreditační komisí za hanebnou a neobhájitelnou, by se rázem změnila v zásadní vědecké dílo. Návod je, jak jinak, v onom vysoce moderním občanském zákoníku z roku 1811, který autoři toho našeho nového přeložili z pozdně feudální němčiny do výrazně starší verze českého jazyka.

Podle § 462 občanského zákoníku z roku 1811 totiž milostí zeměpánovou mohly být nemanželské šlechtické děti prohlášeny za manželské, tak co by pan ministr (například ten podle novin kmotrovské spravedlnosti) nemohl svou laskavou milostí prohlásit úplně špatnou práci za vynikající? Když mohl diplomové a rigorózní práce kritizující návrh nového občanského zákoníku označit za nekvalitní, nebo chybějící, proč by to nešlo naopak?

Konec konců svou stále chybějící (nejspíš už jedinou chybějící) rigorózní práci prohlašuje milostivě a skromně za vynikající dílo, a pořád se najdou tací, co mu věří.

A znovu konec konců: vždyť se najdou dokonce i tací, kteří si i po přečtení dnešní zprávy o závěrech Nejvyššího kontrolního úřadu o tom, že Ministerstvo spravedlnosti nemá potřebné vnitřní předpisy ani systém vnitřní kontroly (což si můžete přečíst třeba na Novinkách.cz už zhruba od čtvrté ranní) ještě pořád myslí, že to je docela dobrý ministr.

V nejhorším, kdyby snad někdo toto unikající veledílo dostihl a shledal nevelmi kvalitním, mohl by zase prohlásit, že mu jeho bídní úředníci připravili špatné podklady, případně úplně jiné podklady, jako když předkládal vládě návrh zákona o státním zastupitelství, nebo když přednášel studentům ekonomie (ti ovšem většinou rozumně utekli, případně ještě rozumněji vůbec nepřišli, takže toto skvělé vysvětlení zaslechla jen hrstka z nich).

Neprávem vyhození studenti by se konečně mohli vrátit, tedy aspoň jeden z nich (pan pseudostudent, který se namísto studia věnoval konstruktivní kritice všech svých spolužáků a učitelů).

Druhý z oněch dvou studentů, kteří novopečence podporovali, by konečně ušetřil, protože už by své novopečenské učitele nemusel podporovat ze svého. Snad i víno, jež se tak vědecky prolévá hrdly při příležitosti debat, komu ještě řádně zatopit a jak (pro připomenutí klikněte na Úvahy a pak na Ilustrovaná II) by se konečně dalo pořídit za školní peníz, jako v těch sladkých časech, kdy novopečenci ještě vládli škole.

« Zpět