Se lstivostí autorům vlastní

a tak dál...

Jak se právníci učí, obecná část každého zákona obsahuje ta úplně nejobecnější ustanovení, společné zásady, to, co je společné pro celý zbytek zákona.

Jako prakticky vždy, krásnou ilustrací této školometské poučky je opět náš občanský zákoník. Podle jeho § 254 odst. 1 statutární orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu ze zasedání do třiceti dnů od jeho ukončení. Sami vidíte hned na první pohled, že jde o úpravu obecnou, potřebnou proto, abychom chápali všechna ostatní ustanovení občanského zákoníku (třeba o dluzích nebo dědictví a podobně) a že se bez tohoto ryze obecného ustanovení prostě neobejdeme. Jak byste mohli chápat třeba ustanovení o povinnost uhradit cenu díla bez obecných ustanovení, například právě toho, že statutární orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu.

To už vůbec nemluvím (neb si to netroufám) o nezměrném mluvnickém přínosu tohoto ustanovení, které totiž doslova praví, že „statutární orgán spolku zajistí vyhotovení zápisu ze zasedání do třiceti dnů od jejího (!) ukončení.“ Aniž by to mnozí z nás vůbec tušili, zasáhli autoři nového kodexu moudře i do gramatiky, takže slovo zasedání je nově ženského rodu. Nevěříte? Stanoví to přece zákon!

Konec konců, co by v některých zemích dali za to, kdybychom k nim náš zákoník vyvezli. O víkendu se například rozhořela v nejmenovaných spojených zámořských státech diskuse o tom, zda se smí zabíjet a případně pojídat chřestýši, přičemž důvodem jejich zabíjení není ani tak mlsounství, jako spíš bezdůvodná surovost některých zámořských občanů. Kdyby oni zámořští občané měli náš zákoník, spokojeně by si mnuli ruce zadupávajíce do prachu a písku nejen argumenty ochránců hadů, ale i plazy samotné.

Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku přece každý může usilovat prakticky o cokoli, ale nesmí přitom bezdůvodně škodit jiným osobám. Ovšem těm či tomu, co není osobou (ať již je to zvíře či věc) podle citovaného ustanovení samozřejmě škodit může (protože bezdůvodně škodit se nesmí jen osobám). A je snad had nějakou osobou?

Jednotlivá ustanovení zákona nám má vysvětlovat důvodová zpráva k němu. V tomto případě je však podle autorů věc zřejmě naprosto jasná, takže důvodová zpráva mlčí jako ryba.

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887 zase praví, že nová úprava sleduje zúžení dosavadních zákazů postoupení pohledávky. Zúžením zákazů se obvykle rozumí, že zákazů ubyde, tedy že jich bude méně. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku však s se lstivostí jejím autorům vlastní rozumí zúžením něco jiného. Podle § 525 občanského zákoníku z roku 1964, který platil do Silvestra 2013, totiž nebylo možno postoupit pohledávku, jež zaniká smrtí věřitele. Podle § 1881 odst. 2 nového občanského zákoníku však nelze postoupit pohledávku, jež zaniká smrtí (tedy jež zaniká jak smrtí věřitele, tak i dlužníka). Zúžení zákazů tedy spočívá v tom, že zákazů je prostě víc.

Podle článku či bodu třetího obecné části důvodové zprávy zase návrh občanského zákoníku není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Občanský zákoník ovšem (v § 1315 odst. 2 písm. b) výslovně připouští propadnou zástavu, tedy připouští dohodu o tom, že si k zajištění své již splatné pohledávky zástavní věřitel zástavu prostě nechá. Ústavní soud ale (pod sp. zn. IV. ÚS 383/2005) judikoval, že institut propadné zástavy nelze z hlediska ústavního považovat za přijatelný.

Inu, důvodová zpráva se lstivostí jejím autorům vlastní…

« Zpět