Sepětí

Jak jsem už psal, koho chce Bůh potrestat, toho zbaví rozumu.

Těžko si nějak jinak (pomineme-li intenzivní intoxikaci) vyložit prazvláštní prohlášení paní komisní šéfové, která už předem vylučuje jakoukoli možnost změny akreditačního stanoviska ve věci plzeňských práv, bez ohledu na to, že do uplynutí doby akreditace se má konat ještě několik zasedání této prazvláštní rady starších.

Těžko si jinak lze vyložit ještě podivnější výhrůžky, že pokud se snad budou plzeňská práva bránit, případně pokud je bude bránit univerzita, zkrátí faktické trvání akreditace o další čtyři měsíce (věřte prosím, že takovou zhovadilost bych si opravdu nevymyslel, psal o ní Plzeňský deník).

Držte se, už blbnou, chtělo by se zvolat (jenže nejspíš se stalo už dávno).

Jiná média už poukazují na solidaritu mezi učiteli a studenty plzeňských práv a jejich sounáležitost se školou, kterou jim chce kdosi opilý mocí, nebo čím vlastně, vzít. Kdyby ona podivná paní zalovila v zaprášených hromadách lejster zděděných po svých seriózních, vážených a ctihodných předchůdcích, mohla by se dočíst, že už koncem devadesátých let tehdejší Akreditační komise konstatovala nezvykle silné sepětí studentů plzeňských práv s jejich fakultou.

Lidský řetěz čistých studentských duší kolem fakulty nemůže nechat lhostejným žádného normálního člověka, žádné lidské srdce. A tak dnes už za Vámi stojí studentská unie, profesoři pražské právnické fakulty, právník roku 2011 i Miss České republiky (nahlédněte prosím do odkazu pod úvahou Bílá). Další přibývají každou minutou.

Máte sympatie všech lidí dobré vůle. I když s Vámi pozítří nebudou třeba stát před právnickou fakultou, budou s Vámi stát ve svých srdcích. A nebude jim o nic míň zima, než Vám. Protože každý normální člověk se bude třást obavou, zda snad opravdu nežijeme v zemi, kde pár zapšklých nenávistců, hlásících se hluboko v duši k totalitním odkazům, může beztrestně ničit životy tisíců mladých lidí a všech jejich blízkých.

Pan ministr kmotrovské spravedlnosti nebo nespravedlnosti, podle toho co čtete, tedy v souhrnu kmotrovské nespravedlnosti, mohl klidně posílat na univerzitu svého stranického docenta Miš…, aby se univerzita nestavěla proti televizní profesorce a pokorně sklonila akademické uši, a vidíte, neuspěl. Univerzita se postavila proti bezpráví, nerovnému přístupu, neprůhledným a nevysloveným kritériím, nevyslovitelnému zlu, jež prostě vládnout nesmí.

Bílá je barva čistoty.

Bílá bude barva vítězství.

« Zpět