Šetrně statistická

Heslem doby, alespoň vládním, je šetřit, šetřit a pro změnu opět šetřit, po případě shánět peníze, shánět peníze a pro změnu zase shánět peníze. Inspirací je samozřejmě mnoho, například vložit významnou (neboli relevantní) část státního rozpočtu do kovového sudu (nejspíš by jich bylo potřeba víc), a opatřit si zaříkáváním nebo podobnou bohulibou činností až dvojnásobek vkladu.

Třeba takoví ghanští kouzelníci sjednali svého času s celou řadou posléze vysmívaných a prudce zchudlých českých občanů, že po vložení peněžních částech do kovového sudu zaříkáváním přivodí jejích rozmnožení až na dvojnásobek. Tenkrát to ovšem nějak nedopadlo, a těžce vydělané české peníze se dnem sudu propadly do nenávratna, tedy napřed do hlubin nějakého připraveného propadliště, a potom nejspíš kamsi do dálky, možná dokonce až do Ghany. Sjedná-li někdo s jiným, že jej i se zajištěnou místenkou a svačinou v ceně přepraví na zádech usilovným máváním křídel na Měsíc, Jupiter, Pluto nebo prostě do nebe, že mu draze prodá elixír života, případně podobně účinný kámen mudrců, ale třeba naopak levně, se zajímavou množstevní slevou, i pozemek na Saturnu, nebo že mu zaříkáváním rozmnoží svěřené bankovky, případně že, ať už levně či draze, zařídí, aby někomu vzali akademický titul, mají tato ujednání společné, že to prostě nejde, takže se to prostě nepodaří. Zatímco některé nemožné a nerealizovatelné nápady vedou třeba k podstatnému zlepšení životní úrovně (například vložení peněz do sudu s propadlem místo dna vede k velmi výraznému zlepšení životní úrovně ghanských kouzelníků, psaní dopisů o nemožném a nepřípustném správním řízení absolventům vysoké školy zase hodinu co hodinu přináší tisícikorunu jejich opisovači), jiné ani tento efekt nemají.

Jejich prostřednictvím nám však úporní (povšimněte si, prosím, slovo nezačíná na od, ale na ú) průkopníci slepých uliček přece jen občas zprostředkují nějaký poznatek, nebo se o to aspoň snaží. Když Vám někdo bude za tisíc korun za kilometr nabízet, že Vás vynese máváním svých mohutných perutí na oběžnou dráhu Saturnu, je to celkem jednoduchá blbost, na kterou zřejmě postačí razantní změna šatníku (výměna oblečení aktuálního v době nabídky za jiné, konkrétně za svěrací kazajku). Když Vám (jak jinak, než prostřednictvím tisku) někdo sdělí, že skutečnosti, že akademické tituly odebírat nelze, je nutno nedbat, jinak se škola nikdy neočistí, máme zde hned nabídku poznatku, že k důslednému vyleštění je vždy zapotřebí hrubě protiprávního jednání. Je ovšem otázkou, zda například vymetání komína významně prospějí rasistické, xenofobní, homofobní a jiné protiprávní pokřiky, nebo zda vymetání ukradenou štětkou jde o mnoho lépe. Podobně je záhadou, zda při cídění sanitární keramiky (cídění je zde chápáno novodobě, tentokrát nikoli staročesky, kdy platilo, že ten, kdo cídí, ať již na jiného, nebo na něco, koná činnost vlastně úplně opačnou čistění sanitární keramiky, takže o starci, který již na své boty cídí, platilo, že neudrží stolici, čímž nebyla míněna židle) pomůže opět lépe kradená štětka nebo protistátní výroky. Obávám se, že poznatek, že cídění, leštění, vysávání a jiné bohulibé činnosti jdou od ruky lépe, jsou-li doprovázeny porušením zákona, je poněkud neověřený, bojím se však, že se najde hazardér, který ho bude chtít za každou cenu ověřit.

Což nás dovádí k dalším zajímavým faktům. Stále stejné zprávy pronášené se stále překvapenější, ba šokovanou, intonací, musí být občas podbarveny něčím trochu jiným, jinak by ta úžasná, stále nová stejnost tak pěkně nevynikla.

Takže nám média poreferovala o tom, že na jedné nejmenované soukromé škole sice našli asi pět zajímavých absolventů, kteří školou prošli opravdu nápadně rychle, ale že to nevadí. Vezmeme-li si k ruce statistiku, pak při desetileté existenci oné školy snadno zjistíme, že na jeden rok trvání školy připadá půl rychlostudenta. Odhlédněme od takových banalit, jako že plzeňská práva jsou větší, spokojme se s tím, že jsou starší. Naposledy z těch stovek rychlostudentů zbylo deset až patnáct (podle žalostného skřípění novopečenských zubů, jež jak známo, poškozuje sklovinu, jich má být dokonce ještě méně, snad až o polovinu, protože ti odporní lumpové skoro všechno doložili), což při sedmnáctiletém trvání plzeňských práv znamená interval od 0,8 do 0,58 rychlostudenta ročně. A hned tu vidíme ten zásadní rozdíl: na oné soukromé škole je vše v pořádku, protože na rok trvání školy připadá ubohých 0,5 rychlostudenta, uznejte sami, že skutečně nic, co by stálo za řeč, zatímco v prožluklé Plzni je to O,58 rychlostudenta za rok, tedy jak sami vidíte, číslo podstatně děsivější. Jak se praví v písni, statistika věda je.

« Zpět