Severní?

Užili jsme si mírně aprílového pátku, kdy se nás novopečenci a jejich předrahý (co do honoráře ovšem) spřaženec pokusili napálit (protože však při každé možné a nemožné příležitosti zkoušejí už skoro dva roky napálit kdekoho, jen sotva kdo už může naletět) a protože víkend se ocitl jaksi tamtéž, kde novopečenské panství (neboli v nenávratnu), zkusme si při pondělku představit, co kdyby apríl neexistoval.

To by totiž nastal opravdu báječný věk. Naši bývalí novopečenci by se v souladu se svými do naprostého zblbnutí opakovanými prohlášeními vydali na sever, ale protože jednak stejně nikdy nikam netrefí, ale hlavně jsou navíc přece zásadně světoví, nevydali by se k nezměrné radosti moravského národa jen tak na sever Moravy, jak nám pořád jen a jen slibují, ale třeba až na samotný sever světa.

Tam by mohli vysvětlovat prapodivné, paradoxní a navzájem se zcela vylučující zásady pseudonového občanského zákoníku lávovým, ba i jiným, kamenům, případně tajícím ledovcům, neboť právě ty se vyznačují intelektem potřebným k pochopení něčeho tak absurdního.

Navíc by možná pod tlakem místních hrubě nízkých teplot přešli od rádoby intelektuálního kankánu, který světu, zoufale si zakrývajícímu oči, předvádějí, ke kankánu pro zahřátí reálnému, což by pochopitelně sice byl vizuálně nesmírně škaredý zážitek, ale v porovnání s jejich duševními přemety by pořád představoval docela příjemnou a milou zpěvohru.

Navíc novopečence sice bylo i v době jejich panování oficiálně možno kritizovat (ovšem škoda každého života), jenže postavení kamení a ledu, byť tajícího, je v tomto směru podstatně bezpečnější. Zkušenost nás totiž učí, že kamenům, ba i ledu, škodí pomluvy daleko méně nežli běžným představitelům druhu Homo sapiens. Eroze se nezrychlí, budete-li na nějaký balvan chrlit třeba ty nejhnusnější pomluvy, jež dokážete za dlouhých zimních večerů vymyslet (v tomto směru vřele doporučuji nadějným pomlouvačům vstoupit do učení k bývalým novopečencům, jednak totiž toto umění zvládli široko daleko nejlépe, a jednak taky pořád potřebují peníze, a protože fakultu už skoro o všechny připravili, je potřeba po zdrojích iniciativně zapátrat).

Jenže apríl je, a tak namísto mlžných fantomů, utkaných z vláken lehkověrné obraznosti a pohybujících se s elegancí valícího se kamení kdesi v severních mlhách, máme bohužel novopečence pořád někde před nosem a nezbývá nám, nežli (samozřejmě naprosto znuděně) naslouchat, jak k uzoufání znovu a znovu stejně monotónně prohlašují, zatímco křečovitě zatínají drápy do svých židliček a pomalu zapouštějí kořeny, že jsou už na definitivním odchodu.

Normální člověk samozřejmě chápe jejich hluboký stesk nad tím, že se jim nepodařilo řádným fixlováním a náročným pomlouváním získaný fakultní kapitál rozkulačit beze zbytku, ale jen z velké části, ale kdo by ony proslovy regionálních uplakánků pořád poslouchal?

Jen nezvyklá pitomost posledních proslovů (na právnické fakultě neplatí zákon, protože ho nahradil pokyn reformního děkana, a není třeba ani voleb ani podobných hloupostí, protože reformní děkan pověřil své nástupce nastupováním, pardon, zástupce zastupováním) však aspoň o aprílu určitou pozornost přivolala.

Stejně žasnu, že se pořád ještě nikde nenajde žurnalista, který by například na prohlášení slibotechny vystupující pod pseudonymem bývalý statutární proděkan, že neuspěje-li ve volbách, celkem neprodleně se odebéře kamsi, skromně podotkl, ale, pane profesore, to už jste přece říkal jen loni dvakrát (možná i víckrát).

« Zpět