Sfinga

nebo půvabná dívka?

Žijeme v dobách neuvěřitelných záhad a tajemství, a náš nový občanský zákoník nám do oné mysteriózní kaše věru řádně přisypává to, z čeho se kaše dělá.

Klade nám jednu otázku za druhou, složitější a složitější, a my přitom jen tápeme po té správné cestě. Základní otázka je, zda nám onen kodex připomíná víc Šeherezádu anebo třeba Sfingu?

Podobně jako náš občanský zákoník i sfinga kladla kolemjdoucím nepochopitelné otázky, na něž normální člověk neuměl odpovědět, což byl jeho konec (podobně jako v případě práce s naším novým občanským zákoníkem). Sfinga byl odporný tvor, vlastně jakýsi škaredý mutant či hybrid: jeho bratrem byl nejen trojhlavý pes Kerberos, ale i pes dvouhlavý (tento méně známý bratříček se jmenoval Orthos) a sestřička měla hlav dokonce devět, a vůbec nebyla pes, ale něco mezi drakem a hadem, či spíše hadicí, protože to přece byla sestra (a jmenovala se tudíž Hydra a nikoli třeba Hydrant). Když však někdo (povedlo se to jakémusi Oidipovi) záludné otázky uhádl, vrhla se Sfinga vzteky do moře a bylo po ní.

Naproti tomu Kitáb Alf Layla wa-Layla, aneb po našem Šeherezáda, byla půvabná, ušlechtilá dívenka, jež vyprávěla noc co noc panovníkovi tajemné pohádky s otevřeným koncem, aby byl zvědav, jak to dopadne, a nenechal ji popravit.

Nový občanský zákoník, jak jsme si už mnohokrát psali, nám klade otázek bezpočet. Součástí věci třeba je to, co se s věcí spojeno a nemůže být od ní odděleno, aniž by se znehodnotila, třeba kámen v prstýnku, kolo u auta nebo vypínač ve zdi domu (který je ovšem teď dost často součástí pozemku, protože součástí pozemku je nově i budova na něm postavená). Součást věci nemá vlastní právní osud, takže nelze pronajmout kamínek a nevyndat ho přitom z prstýnku, ani nelze propachtovat vypínač a přitom ho nechat ve své zdi (případně ve zdi, jež je součástí našeho pozemku). Proč ale můžeme pronajmout stavbu, rozdělit ji na bytové nebo jiné jednotky, propachtovat ji a bůhví co ještě, i když je součástí práva stavby (podle § 1242)? Proč není součást jako součást, či lépe, proč něco, o čem se v zákoně praví, že to je součást, součástí vlastně není?

Proč musíme převádět písemnou smlouvou kdejaký sklep, zatímco budovu vodárny (tedy stavbu provozně související s vodovodem, neboli inženýrskou sítí, která podle § 509 není ani součástí pozemku, ale ani věcí nemovitou) si převedeme pouhým (byť jistě velice moudrým) pokýváním hlavou? Proč můžeme stejným kývnutím prodat či darovat čerpací stanici pohonných hmot (jak jsme si už psali), která jakožto dočasná stavba je pro změnu věcí movitou, podobně jako třeba vánočka?

Jak odpovědět na otázku, co je příslušenství dluhu, na které se vztahuje zástavní právo (jak stanoví § 1313), když úroky nejsou příslušenstvím dluhu, ale příslušenstvím pohledávky (jak stanoví § 513 a jak jsme si připomněli minule)?

Proč se smlouva, k jejímuž uzavření byl někdo donucen hrozbou fyzického nebo jiného násilí, považuje za platnou (jak s nezměrnou moudrostí stanoví § 587 odst. 1)?

Pokud by občanský zákoník byl něco jako Sfinga, pak odpovídat, odpovídat, odpovídat, jednou se trefíte a bude s ním konec.

Pokud ale bude něco jako půvabná Šeherezáda, pak ho nenechat mluvit a rovnou ho popravit. Kde hledat odpověď?

Pravda, podobnosti tu jsou se Šeherezádou. I jejím povídáním se totiž vysmívali hlavně právníci, například jakýsi Robert Louis Stevenson (když zrovna neironizoval Šeherezádu, psal například Ostrov pokladů).

Ale jaké vodítko najít, zda jde o hnusnou obludu anebo půvabnou, povolnou dívku?

Že by třeba: jaký pan, takový krám?

« Zpět