Shrekoidní společenstvo

Všechno je relativní a vnější podoby jsou matoucí.

Díky kalendářním i jiným tanečkům notorické paní komisní & spol., například pana vždy a komukoli náměstka, samozřejmě nevíme, který rok má 1260 dnů (do univerzitního psaní č. R-377–10 vepsal pan komukoli náměstek nesmrtelné moudro, že 126 dnů je cca 0,1 roku) a který třeba jen 39.

Třináct dní je totiž podle univerzitního č.j. R-594–10 právě 0,3 roku, takže takový rok pak má nejspíš 39 dnů (3×13). Absolventovi, který studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, totiž chybí podle tohoto geniálního psaní do doby čtyř let studia 0,3 roku, neboli čtyři měsíce, takže byl hbitě označen za rychlostudenta).

Jak jsme si už připomínali, kalendář byl tedy moudře sestaven tak, že kdybyste snad studovali i dvacet let, stejně lze podle potřeby hbitě vypočíst a odhalit Vaše vskutku odporné rychlostudentství.

Všechno zlé je samozřejmě k něčemu dobré (řada absolventů byla sice nevinně osočena z rychlostuden­tství, ale reformátoři díky tomu konečně vynikli), ale i naopak.

Díky kalendářním písním a tancům totiž nevíme, zda dnes slavit výročí zrušení parní tramvaje v Ostravě (1.května 1900) nebo narozeniny druhého nejslavnějšího Plzeňáka (po notorickém panu exministrovi, pochopitelně), neboli Hurvínka (vznikl 2. května 1926).

Ba nevíme ani, zda nám zbývá 243 dnů do konce roku a tedy do účinnosti nového občanského zákoníku, anebo zda už naopak dávno v účinnost vstoupil?

Zda tedy už náhodou, jak nám určuje jeho geniální, o slavné tradice se opírající, věta druhá v § 1, není uplatňování soukromého práva už dávno zcela nezávislé na uplatňování práva veřejného?

Jak pravil svého času obézní exministr spravedlnosti (a jak už jsme si rovněž připomínali): „Aby bylo možno lépe klamat vykořisťovaného člověka, namlouvalo se mu lživě, že soukromé právo nemá nic společného s právem veřejným, které je tu proto, aby chránilo občany“ (oním ministrem byl Alexej Čepička a napsal to v brožuře Za socialistické právo na straně 41).

Je celkem zvláštní, jak se nám při vzpomínkách na všelijaké mediální bubliny přímo vnucují pohádkové bytosti.

Například svého času v souvislosti s mnohatýdenním pomlouváním nejmenované plzeňské právnické fakulty nás mohla inspirovat shrekoidní bytost, poněkud korpulentní a rádoby zelená. Jinak srovnání samozřejmě pokulhává, ba dokonce snad ani není možné, neboť zelený zlobr byl bytost laskavá a v zásadě moudrá.

V literatuře se navíc můžeme setkat s mnoha a mnoha zmínkami, jež různou měrou evokují, že vzácné (neboli velmi vzácně se vyskytující, velmi, velmi nepočetné) nohsledstvo notorické paní předsedkyně konečně uspěje.

Nechvalně známý rychlostudent to ostatně vyjádřil zvlášť pregnantně.

Považte, vysokou školu prý zvládl v letech 1911–1913 a jako naprosto nepolepšitelný rychlostudentský element za další dva roky vystudoval univerzitní anglistiku. Nezbývá, než si znovu povzdechnout nad tím, že notorická paní komisní předsedkyně o té jeho obskurní univerzitě nikdy neslyšela, takže nemůže leninsky zatočit s její akreditací (ale on jí ten Oxford taky někdo práskne, jen co se o jeho existenci někdo z jejích nohsledů doslechne).

Onomu rychlostudentovi (Johnu Ronaldu Reuelovi Tolkienovi) tak snad trošku polehčuje, že poukázal skoro věštecky na to, jak společenstvo nohsledů notorické paní předsedkyně konečně uspěje.

Jedna z jeho (ryze záporných) postav totiž v Návratu krále vítězně volá:
Věk lidí skončil!
Věk skřetů nastal!

« Zpět