Shrnující podivnosti

Vůbec mi to nedošlo, ani náhodou, takže mne prosťáčka musel upozornit až pozorný čtenář, a já jsem jen zůstal zírat, přiznávám, že poměrně velmi tupě zírat, v nelíčeném úžasu, protože, kdyby mne napadlo všechno, tak tohle vážně ne.

Myslím, že nemám v životě problémy s nedostatkem fantazie a dovedu si představit opravdu leccos, i když mé fantazie obvykle nebývají nijak přehnaně optimistické (asi proto jsem taky byl tentokrát opravdu dokonale mimo). Ovšem, tohle by nevymyslel ani sebelepší mistr zápletek, ať již vzpomeneme na Alexandra Dumase staršího nebo kohokoli mladšího. Že by mne pánové Pospíšil, Bezouška & company brali do party, o tom se mi skutečně nesnilo ani v nejděsivějších nočních můrách. Ale, ať to obracím z kterékoli strany, pořád to vypadá, že by můj pozorný čtenář nakonec mohl mít i pravdu. Řekněte, není to vážně hrůza?

Schválně se podívejte sami: Leštiči z novopečeného vedení nějak dokopali (doufám jen, že ne doslova) pana rektora, aby několika absolventům doktorského studia přeposlal jejich anonymní hanopisy, ve kterých je potajmu (anonymně) pomlouvají a osočují z různých nepravostí, které nemohli zavinit, ani kdyby se postavili na hlavu nebo prováděli i daleko onačejší cviky. Měli třeba nějak způsobit že oponent zapomněl podepsat posudek (spíš bych si tipnul, že v rámci očisty fakulty tam leštiči nechali ten, co přišel mailem, a ten podepsaný někam zahodili), nebo (možná úporným zaříkáváním) přivodili, že nebyla dobře sestavena komise (samozřejmě byla, jenom to leštiči nechtějí přiznat), která je zkoušela a tak dál. Prostě, že jsou vinni tím, že v jejich případě děkan (sice jsem to už v té době nebyl já, ale i podle toho mála, co prosáklo, je to totální blbost, protože i děkan myslím smí svá rozhodnutí měnit, doplňovat a podobně) nějak pochybil tím, že změnil svou vlastní vyhlášku. To je ovšem tak zásadní pochybení, že je třeba jim odebrat akademické tituly, pokud možno veřejně s tancem a zpěvem a neprodleně.

Na druhé straně leštiči objevili, že absolventi kurzů tak zvaného celoživotního vzdělávání byli přijímáni rovnou do třetího ročníku ze tří, protože zákon umožňuje uznat to, co absolvovali v kurzech jako 60% toho, co musí absolvovat při studiu. Pořád si myslím, že to je jen zneuznaný matematický objev pánů leštičů (nebo že by při počítání vyleštěných nebo ještě nevyleštěných kusů sanitární keramiky, klik, oken, schodů a jiných částí mohutně očišťované fakulty prostě jen zblbli?) spočívající ve zcela novém náhledu na složitý matematický výpočet 3/3–2/3, který podle nich vede k docela odlišnému výsledku nežli je doposud mylně uváděná 1/3. Oni totiž na základě jakési vyšší matematiky dospěli k závěru, že výpočet 3–2=1 je nejen porušením zákonů matematiky, ale kupodivu i zákona o vysokých školách, ba dokonce závažné porušení zákona. Ale protože onen zákon porušila podle nich škola a nikoli studenti (ti se jen důvěřivě a mylně spoléhali na to, že tři bez dvou je jedna, jak jim fakulta lživě a nejspíš i lstivě tvrdila, a pak se má člověk spolehnout na nějakou vrchnost), kteří za to nemohou, nebude proti nim nové vedení nic podnikat.

Jinými slovy, pokud někdo poruší zákon, nevadí to, ale běda, pokud někdo poruší vyhlášku, nota bene tu moji z roku 2004.

Často jsem poukazoval na to, jak cídiči ve svém zaujetí kašlou na zákony (ono se taky s hadrem v ruce při cídění sanitární keramiky dost blbě listuje v tlustých foliantech, foliant při tom může leckams spadnout a intelekt ho rychle následuje tamtéž, nebo že by snad intelekt šel napřed?), například oblbují národ tím, že na studium se vztahuje správní řád, i když zákon říká, že ne (v § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách), tvrdí, že diplom je osvědčení, ačkoli zákon říká, že diplom je rozhodnutí vydané v podobě dokladu (§ 57 zákona o vysokých školách), anebo do zblbnutí opakují, že osvědčení lze zrušit pro rozpor s děkanskou vyhláškou, ačkoli zákon (§ 156 odst. 2 správního řádu) říká, že ho jde zrušit jen pro rozpor s právními předpisy (které u nás vydává Parlament, vláda, ministerstva, případně obce a kraje). Pokud bychom to měli shrnout, leštiči tedy povýšili své bláboly nad zákon. Teď, jak se zdá, povýšili nad zákon i mou zapomenutou vyhlášku z roku 2004. Že by jim přebývaly hadry či košťata a potřebovali někoho do uklízecí party, aby stihli očistu v termínu? Jak že to praví klasik? Hadry nebrat!

P.S. Lehce reportážní: Brzy v jedné nejmenované televizi uvidíme (když budeme mít smůlu, možná i dnes), tedy ti z Vás, kteří mají otrlejší žaludek, zábavný estrádní pořad o tom, kdo koho kde v hospodě potkal a jak z toho lze dovodit, komu který podnik vlastně patří. Já vím, že ty prapodivné dedukce normální člověk nepochopí, ve skrytu duše se dokonce domnívám, že je nechápou ani jejich vlastní autoři, jinak by je museli pojmout aspoň trochu inteligentněji. Kdyby mi patřila každá firma, ze které jsem někoho potkal v hospodě, myslím, že bych byl určitě jeden z nejbohatších na světě, a co teprve, kdyby mi patřila firma každého, koho jsem třeba potkal na ulici! (tady ovšem nastrkali do poštovních schránek rodné číslo docela jiných lidí, kteří někoho někde potkali v hospodě, takže bohatý by měl být někdo jiný, prostě smůla).

Ale na druhou stranu lehce započítejme: přibližně tři odpudivá, hnusná odhalení každé pondělí padesát dva týdnů v roce, to je přes 150 nových afér rok co rok. Za sedm let si musíte navymýšlet už víc než tisíc afér, jen abyste si zasloužili svůj bědný reportérský plat, a to je pořád jen jeden (jen jeden!) publicistický pořad. Nedivte se, že po tolika složitých výmyslech jim to prostě už nemyslí, ani růžové seriály nevydrží tak dlouho a ty staví na onačejších obličejích (a pravda, i mnohem nápaditějších scénářích). Politujte je a buďte shovívaví, když se ten pořad, jako obvykle, reportérům vůbec nepovede.

« Zpět