Šílenosti

Už jsem na těchto stránkách před nedávnem psal o tom, jak pan ministr kmotrovské spravedlnosti pláče, protože by tak strašně rád čistil a čistil, jen kdyby ho to konečně někdo naučil.

Teď se možná konečně učitelé našli, protože jsme v přímém přenosu viděli, jak se pan doktor Mečl právě v den (či spíše v noc), kdy vyšlo najevo, že pan ministr odvolal pražského vrchního státního zástupce tak dovedně, až to bylo neplatné a nezákonné, vydal s několika cizími osobami za tmy do kanceláře nepohodlného pana náměstka (pana doktora Grygárka), snad aby tam něco čistil?

Nejsem si samozřejmě jist, zda se správná očista úřadu provádí v noci, s batohem a téměř po zlodějsku (video, na kterém se s nezměrnou inteligencí nechali zmínění pánové při lezení do cizích kanceláří zvěčnit, je poměrně šokující, neboť běžný daňový poplatník od osoby pověřené řízením vrchního státního zastupitelství podobnou činnost přece jen jaksi neočekává), ale jsem v této oblasti naprostý laik, který svého času naletěl dokonce i řečem nynějšího pana ministra spravedlnosti, že to s plzeňskými právy myslí dobře.

Nicméně si dovoluji se domnívat, že není třeba bezodkladně spěchat za trochou skutečné demokracie do Severní Koreje.

Novinky.cz právě dnes konstatovaly (i když v úplně jiné, nežli plzeňské souvislosti), že není úplně správné, když někdo někoho křivě obviní a potom ho na základě vlastní lži zásadově odsoudí, ba dokonce lze ze zmíněného článku usoudit, že podobné počínání lze považovat za hanebné.

Protože nám, kteří onu plzeňskou zkušenost (z roku 2009 a poměrně překvapivě i z února 2012) máme, neboť nás paní komisní a její věrný pan doktor Nespravedlnost křivě obvinili, a pak na základě vlastních výmyslů nekompromisně, zato promptně, odsoudili, to samozřejmě připadá naprosto hanebné už dávno.

Snad totiž žijeme v zemi, kde nemůže jedna postarší dáma, intoxikovaná mocí (možná nejen), ničit životy tisíců mladých lidí jen proto, že se to hodí těm, s nimiž si ráda připíjí (viz pořád onu nesmrtelnou fotografii u úvahy Ilustrovaná II).

Snad žijeme v zemi, kde nelze několikrát za den vymýšlet nejrůznější důvody, proč by neměla plzeňská práva existovat, a potom je vydávat za objektivní, neomylná zjištění.

Kde si nelze získávat studentské volitele odměnami v řádu desítek tisíc korun (Euro.cz letošního 21.2. v článku „Úplatek studentům nebo honba na Pospíšila“ informovalo, že tehdejší děkan Pospíšil rozeslal zmíněné částky těm studentům, kteří napomáhali reformnímu úsilí, zřejmě tím, že ho volili, naštěstí jich bylo jen pět, jinak by to fakultní rozpočet nemusel unést).

Snad žijeme v zemi, kde nestačí rozesílat kárné žaloby do širého okolí (jak jsme se dozvěděli, páně ministerští čističi je odesílali z pražské pošty i v neděli večer, jen aby to stihli a při pondělku mohli vše medializovat), aby tím byla navždy zastřena skutečnost, že za právní pomoc ve vztahu ke Švýcarsku odpovídá podle čl. 2 příslušné mezinárodní smlouvy Ministerstvo spravedlnosti.

Snad žijeme v zemi, kde osoby pověřené řízením vrchního státního zastupitelství v noci neprošátrávají šuplíky nepohodlných podřízených.

Snad už všichni konečně víme, že bychom v takové zemi žít nechtěli.

Vidíte, vážené studentky a studenti plzeňských práv, jak střízlivě čistí jsou ti, kdo Vám chtějí zničit život jen proto, aby se o nich ještě chvilku psalo?

« Zpět