Silná pole?

Únor bílý pole sílí, což si s ohledem na víkendové počasí budeme moci záhy ověřit.

Samozřejmě přitom nesmíme podléhat všelijakým módním trendům.

Pan kdysi a nikdy více reformní studijní proděkan, který národu před nedávnem prozradil, že za slušný plat svou pílí dosáhl toho, že s ním pan premiér coby s poradcem zásadně neradí (jakožto poradce pro právní otázky odvážně zareferoval národu, že o právních otázkách, např. amnestijních, se s ním pan premiér neradí), by nám totiž pranostiku samozřejmě módně upravil.

Kdysi se přece neprozřetelně v písemné formě pochlubil, že se kolem nového občanského zákoníku trochu „ochomítal,“ zatímco studentům doporučoval, jak že se má takový „čerství“ absolvent chovat. No, možná jen chtěl dohnat či předehnat své velké vzory, například pana vždy a komukoli náměstka, který se proslavil velkou reformou počtů (např. poznatkem, že pokud je pětičlenná komise schopna se usnášet za přítomnosti poloviny členů, musí jich dorazit šest, univerzitní č.j. R-377–10) či kalendáře (126 dnů je 0,1 roku, jak objevil pod týmž číslem jednacím).

V podání pana exproděkana bychom tedy za účelem posílení polí nejspíš slídili po kdejakém plevelu (únor-býlí, pole sílí).

Nicméně, ať již únor bílý (v trapně tradicionalistickém pojetí) či únor býlí (v pojetí moderně reformním), prostě pole sílí, jak si budeme moci v létě ověřit.

Únor vítězný právě naopak, jak jsme si bohužel mohli rovněž ověřit v trudných desetiletích minulého století.

V oněch temných dobách, kdy se znovu a znovu prokazovalo, jak každá totalita nenávidí studenty tak bytostně, že se podle toho dá předem poznat.

Učinili jsme trpkou zkušenost, že lidé prodchnutí totalitním myšlením se dají (někdy snad i včas) poznat i podle své nenávisti ke všemu studentstvu a podle toho, jak studenty pod nejrůznějšími smyšlenými záminkami pronásledují.

V právě uplývajícím týdnu jsme mohli číst články třeba o tom, jak se nacisté, věrni své povaze, mstili studentům (především za jejich názory).

Historie nás však také učí, že zatímco pronásledování všeho mladého, nadějného a toužícího po vzdělání neustává, inteligence jeho vykonavatelů valem ubývá, neboli, že pokrok se projevuje zřejmě v tom, že pronásledovatelé studentstva jsou blbější a blbější.

Velký reformátor se srdcem plným sociálního cítění, který obětoval vše pro očistu společnosti (jak statečně svého času lkala česká média) se sice trošku spletl, když prohlásil, že Češi nestřílejí, raději udávají, protože se nakonec našli (byť v emigraci) i ti, kdo ho zabili. Jinak však Heydrich byl považován za bezcharakterního génia zla, nezměrně zlého, ale geniálního.

To o žijících pronásledovatelích studentstva rozhodně říci nelze, naopak, inteligenci aby v nich hledal s lucernou, či spíše mikroskopem (a stejně marně) a ani svou milovanou politologii komunismu (politologií komunismu byla vědecká disciplína nazývaný vědecký komunismus) nakonec moc neovládali, navzdory tomu, že se na ni připravovali intenzivním vysokoškolským studiem ruštiny.

Jsou možná pořád stejně zlí, ale všichni dobře víme, že jsou poněkud přitroublí a nesmírně směšní, jak se ukazovalo a ukazuje při každém jejich vystoupení jen trochu veřejném.

Z hlediska inteligence je tu prostě propastný rozdíl, takže hned na první pohled vidíme, jak prostě postupem dějin pronásledovatelé studentstva nesmírně hloupnou.

Neboť co do geniality skutečně s Heydrichem třeba takové bijce studentstva, jako byl pan Jakeš (ačkoli se učil vědeckému komunismu přímo v Moskvě, kde v padesátých letech studoval), opravdu srovnávat nemůžeme.

« Zpět