Skandální odhalení!

Chtělo by se říct, tak nám pomalu končí apríl, paní šéfka Akreditační komise snad zůstane doma, aby se, nedej Bože, nestala nějaká nehoda, přece jenom, den pálení čarodějnic je den pálení čarodějnic.

Očista plzeňských práv zase pokročila: bylo vyhnáno skoro stopadesát rychlostudentů, kteří studovali místo pěti třeba i třináct let, prostě příliš dlouho (veřejnost je tak otrávená, že už se většinou ani nesměje, jen tak poťouchle pochechtává, kdo by to řekl, že rychlostudent=věčný student, ale když půlka z pěti může být šest, proč by třináctileté studium nemohlo být nepřiměřeně rychlejší než pětileté?), škola dostala pokutu za to, že vykecala jména studentů.

V jedné své úvaze (Doklad nebo blbost) jsem začátkem dubna upozornil, že kdysi loni na podzim vynesli v té době ještě teprve rádoby leštiči a zametači pár jmen osob, jež nebylo zjevně možno zařadit mezi jejich příznivce, do médií, tehdy jim ještě nadšeně naslouchajících. Asi po měsíci byla ustavena komise, do které se leštiči iniciativně nacpali, zkontrolovali pečlivě a objektivně své vlastní skvělé studium i problematické studium všech svých spolužáků a po půl roce s překvapením zjistili, že našli pochybení právě u těch, které už preventivně tak znectili. A vynesli tedy jejich jména znovu do médií, jež jim sice naslouchají čím dál otráveněji, ale, jak říkají někteří reportéři, prostě to máme uložené. Co na tom, že se ukazuje, že ti osočení provinilci se nakonec provinili daleko míň, než ti, kdo je kontrolovali (to je vážně šlendrián, že leštiči nevymetli doklady, dokládající jejich vlastní pochybení, o tolik horší, než ta, která objektivně kladou za vinu ostatním). Prostě pořád dokola.

A najednou jsou tu ty úžasné novinky, které jsou v hromadách hloupostí tak dobře zamaskovány, že je nezkušený čtenář novinek (dokonce i Novinek.cz) snadno přehlédne. Ale posuďte sami:

Žádná mafie nebyla, říká Pospíšil! Žádní rychlostudenti nebyli, říká tentýž (a ty rychlostudenty, kteří studovali o několik let déle, jsme vyházeli, tedy kromě nových proděkanů, na ty se žádá očista logicky nevztahuje). Je to pravda, přizvukuje šéfka Akreditační komise. Žádné práce nechybí (pan rektor říkal už na podzim, že se našly, prý dokonce, jako překvapení, v knihovně), tituly jsou v pohodě, uznávání ukrajinského vzdělání je o.k. (jak by ne, když ho celou dobu provozovalo ministerstvo školství a na plzeňská práva se to jenom svedlo), všechno tohle bylo v pořádku, říká Pospíšil. Je to tak, přizvukuje šéfka Akreditační komise.

To není sci-fi. To jste jen v hromadách nesmyslů, které plodí plzeňští novopečenci přehlédli tyto zásadní myšlenky. Pravda, aby to s Vámi neseklo, trochu je zabalili do mastného papíru. Ale, marná věc, řečeno to bylo. Hlavním problémem byla organizace celoživotního vzdělávání, pronesl přece provizorní děkan na Novinkách, ta patřila mezi základní chyby, k nimž na fakultě došlo. A paní akreditační šéfka, snad v obavě, aby někdo nepojal pálení čarodějnic moc důsledně, mu to odsouhlasila (jen nevím, jestli jako úřednice, nebo jen jako politoložka, těžko tipovat, jakou podobu pro svou řeč zvolila, já tam nebyl). Posuďte sami: co je špatná organizace nějakých kurzů, které navíc organizoval úplně jiný proděkan než já, v porovnání s mafií, rychlostudenty, ztracenými pracemi? Ale pokud je špatná organizace kurzů ten hlavní problém, nemůže to znamenat nic jiného, než co jsem napsal nahoře.

Samozřejmě, že to pan děkan musel zabalit nejen do mastného papíru, ale i do kroucené řeči, o které si představuje, že je to právnický slang. Lidé bez právnických znalostí či zkušeností si často představují, že právnická mluva musí být zkomoleně nesrozumitelná, takže jejich výrokům nakonec neporozumí ani letitý právník.

Například pan exnáměstek, kterému je připisováno autorství anonymních hanopisů rozeslaných v minulých týdnech plzeňskou univerzitou při kávě se šéfkou Akreditační komise (Ježíši, doufám, že mu na tu kávu nedali znovu, tedy další milion!) poznamenal hned před několika uctivě užaslými studenty: Připravovali jsme se s tím skoro dva roky (!) a ten starý trouba to teď nepodepsal. Taky nevíte, co by tím mohl myslet?

Prostě ta šroubovaná právničina je někdy špatně srozumitelná.

Rád bych připomněl jeden slib, který kdysi padl. Nebojte se, nejsem tak naivní, abych Vás obtěžoval poukazy na sliby provizorního děkana, že po volbách odejde (konec konců, nijak to neupřesnil, a po volbách bude jistě i v roce 3000). Mám totiž obavu, že jeho slib, že opustí školu, se odebral za svými staršími kamarády, za slibem, že nebude vyhazovat učitele, za slibem, že nepřipustí špatný mediální obraz fakulty (to sliboval loni v září!) a těmi dalšími, které dávno odplynuly tam, kam se my Češi s oblibou navzájem posíláme.

Ne, ne, já mám na mysli onen slib z počátku měsíce, že teprve do konce dubna BUDE zjištěno, kdo za nedostatky ve studiu na plzeňských právech může. Pan ombudsman si tipl Ústavní soud, já jsem si tipl pana doktora Uzunoglu (kdyby dal včas panu exnáměstkovi úplatek, který po něm pan exnáměstek chtěl, nemusel by si pan exnáměstek přivydělávat na kafe na fakultě psaním anonymů a takhle stupidní dopisy by možná nikdo jiný napsat neuměl). Samozřejmě, že jsem natolik ješitný, že jsem ve skrytu duše trošku myslel i sám na sebe. Jenže pokud mají být hlavní chybou kurzy celoživotního vzdělávání (se kterými jsem nikdy neměl nic společného, jak navíc každý ví, takže si to nemůžu ani úspěšně vymyslet), musím zřejmě uznat svou totální diskvalifikaci. Není to nespravedlivé? Půl roku se do Vás trefuje kdejaký trouba, a teď tohle.

Reportérské P.S.

Ptáte se, jestli vážně naznačuji, že by ten pořad mohl být o tom, že jsem se spikl s nějakou společností, abych ji i s jejími nároky poslal do místa, které se ve starší literatuře označuje třemi tečkami?

Vypadá to tak. Proč jste se tedy nespikl s reportéry, abyste je mohl poslat tamtéž?

Vidíte, to mě nenapadlo.

« Zpět