Skanzen?

Evropou obchází strašidlo, strašidlo komunismu, psali svého pradávného času klasikové marxismu, avšak prostor onoho strašidla se časem smrskl na nevelký, neudržovaný skanzen kdesi na pražském Újezdě, na který by všichni dávno zapomněli, nebýt paní komisní, jež pokud možno v přímém přenosu předvádí kejkle demokracie po Gottwaldovsku (neboť lásky z mládí přetrvávají, a kdo miloval a uctíval božského Klementa, protože to bylo hlavním kriteriem kariéry, nemůže přece ani dnes jinak).

S klasickou, nejspíš vrozenou demokratičností paní komisní poté, co jí ministerstvo (školství, mládeže a tělovýchovy) otlouklo o hlavu její stanovisko jako nezákonné a nepravdivé, ale i obtížně srozumitelné, nejen s roztomilou zásadovostí tříletého dítka setrvala na svém, ale aniž by konala cokoli jiného, pokrátila iniciativně plzeňskou akreditaci o tři měsíce. Jak že ji citovali studenti při bílé demonstraci 8. února? K čemu je to Vaše audiatur et altera pars? Proč by se měla zdržovat slyšením druhé strany, když je rozhodnuta dávno předem?

Dozvěděli jsme se už dříve, že třináct (olomouckých právnických docentů a profesorů, kteří stačí olomoucké fakultě i na doktorská studia ve všech oborech) je více než dvacet pět (plzeňských profesorů a docentů, kteří Plzni nestačí ani na studium magisterské), ba dokonce že 22 docentů a profesorů, kteří přečkali řádění pana ministra nespravedlnosti na plzeňských právech je až moc (bylo proto třeba některé ještě vyhodit), ačkoli většina z nich je stejná s tou únorovou pětadvacítkou. Už jen malinká, leč o to nahnilejší, třešnička na dortu je avizovaná skutečnost, že v březnu je profesorů a docentů na plzeňských právech už šestadvacet, takže zcela nově je 13 nejen víc než 25, ale i než 26.

Pravda, studenti plzeňských práv sami přiznali, že fakulta postupovala podle zákona a nikoli podle dobře míněných rad paní komisně šéfové, už vůbec že nedbala těch, které si paní šéfová jen myslela.

Paní komisní i její pan nespravedlnostní ministr proto svorně prohlásili, že plzeňská práva končí. Pokud žijeme v normální zemi, vyjde jim to stejně jako vždycky všechno:

Paní komisní přece už dříve prohlásila, že milovaný severokorejský vládce dovede svou zemi k blahobytu a že vítězství komunismu v Americe je otázkou krátkého času. Pan ministr nespravedlnosti si taky občas zavěštil (Rampula definitivně končí, řekl například 22.7. loňského roku, samozřejmě napřed médiím). A jak se jim to pěkně všechno splnilo. Jako věštba, že plzeňská práva končí.

Cože to vlastně má paní profesorka společného se svým božským vzorem, vzorovým Klementem (nemám teď na mysli lásku k jistým produktům kvašení, a proto dodávám:) v jeho tehdejší, ale i nynější, poněkud neexistentní, podobě?

Přece IQ.

Taky zásady a smysl pro demokracii.

Studenti svého času bojovali i proti Gottwaldovi.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, hlavu vzhůru. Do vítězství snad zbývají jen hodiny.

FPr ZČU, zůstáváme.

« Zpět