yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Další soud se pokusil novopečencům vysvětlit (což je bohužel marnost nad marnost a, jak se praví v bibli, vše je marnost), že právo je něco jiného, nežli si pod tímto slovem mylně představují, že paragrafy nepřestanou platit jen proto, že novopečenci je nenajdou, a další učitel neprávem vyhnaný z nejmenované právnické fakulty dokázal, že byl vyhnán opravdu neprávem. Aktuální skóre zbytečného a zbytečně drahého (pro univerzitu) mače novopečenci versus odboráři tak činí 2:0 pro odboráře.
Že se díky jejich neschopnosti sepsat papír, jak se má, zase prosoudilo pár desítek (ovšem univerzitních) tisícovek, nám novopečenci jistě bravurně vysvětlí, například tak, že kdyby škole nechyběly peníze, najala by nějaké učitele, kteří by novopečence jistě nepodporovali (neboť normální člověk nic takového nedělá), takže je dobře, že jí chybí. Ostatně vzpomeňme jak se smutně žirafí tváří vysvětlovali, že jen nepřející stát může za to, že s krvácejícím srdcem musí povyhazovat v rámci nezbytných úspor desítky svých kolegů, ačkoli údajně krkavčí stát ve stejné době lstivě zvedl(!) normativ na jednoho studenta o 370,– korun (neboli vysokým školám přidal).
Navzdory tomu však si novopečenci přiznali tak astronomické platy, a několika málo spřáteleným studentům rozdali dvacetitisícová stipendia, že se masivní ekonomický propad stejně nakonec dostavil.
Všechno, co potřebujeme vědět o životě, prý najdeme v Harry Potterovi (třeba to o té zlé, zlomyslné, prolhané profesorce, která si tak neúspěšně a směšně hrála na vrchní vyšetřovatelku, nebo o zlomyslných rádoby studentech hloupých jak pytel ovsa, případně jiné obiloviny, či prostě jen hlíny, a tak dál), ale nejen v něm. Lidská hloupost i zloba byly odedávna inspirující a tak mnozí moudří pronášeli varovná slova, jichž stejně nikdo nedbal a nedbá (protože nad námi přece závist, zlost a hloupost zvítězit nemůže). Na kamna si prostě musí sáhnout každý sám.
Jak mi připomněl jeden vzácný přítel, co by vlastně současné a předminulé vedení jedné nejmenované právnické fakulty chtělo? Vždyť je lze svorně označit za lidi, o jejichž nevalných vládcovských schopnostech psal už opravdu hodně dávno třeba i Niccolo Machiavelli.
S vládcem, který chce vládnout spravedlivě, avšak je obklopen muži bez skrupulí (ve starším překladu se nepíše muži, ale ničemové), to zpravidla nedopadne dobře, napsal onen zmíněný moudrý pán, mimo jiné z notářské (a tedy asi právnické, že?) rodiny. Taky dovodil, proč všechna podivná proroctví o tom, co se snad kdysi na plzeňské právnické fakultě přihodilo (neboť bylo kupodivu věštěno zásadně do minulosti), skončila takovou ostudou prorokujících. Vítězí totiž jen prorok, který je ozbrojen, ať už zbraněmi kovovými, nebo zbraněmi ducha.
Prorok, který je ducha mdlého, nikoho přesvědčiti nemůže, uklidňuje nás moudrý Niccolo přes propast času.
Lidé se často bouří i proti dobrému, aby si ještě více polepšili, jako kdyby Machiavelli popisoval spiklenecké scházení tehdy ještě budoucích novopečenců po hospodách, ačkoli (dodává) čas ukáže téměř vždy, že si hanebně pohorší.
Je mnohem bezpečnější být obávaný, nežli oblíbený, připomíná dávný politolog (ze šťastných časů, kdy slovo politologie bylo ještě neznámé), protože lidé často ublíží tomu, koho mají rádi, ale bojí se ublížit tomu, koho se bojí. Proto je (jak opět pravil renesanční Niccolo) politika uměním zlého a podvodného, takže nechcete-li kolem sebe mít lidi zlé a podvodníky, vyhýbejte se politikům.