Sledovačka

Na pondělním zasedání akademického senátu plzeňské právnické fakulty se ukázalo, že neuvěřitelné se může klidně stát skutkem, a že jsou mezi námi právníky kupodivu i tací, kdo si skutečně myslí, že řádně doručenou rezignaci lze vzít zpět (zřejmě vedeni detailně propracovanou legislativní úvahou, že i kozu, lstivě proniknuvší na sousední pozemek, můžeme vhodně silným lanem stáhnout zpět, a to i kdyby snad rezignovala, ba dokonce, kdyby rezignovala na trkání, šlo by to jistě ještě mnohem lépe, protože taková koza oproti obvyklé zcela slušné rezignaci může mít i pořádné rohy).

S lidskou slušností a zdvořilostí sobě samému vlastní nový pan děkan velkoryse nedbal prapodivné nevědomosti, za kterou by ovšem neúspěšný rezignátor (fakt, k nezměrné hromadě dosavadních neúspěchů můžeme přidat i nezvládnutí jinak prostého úkonu vlastní rezignace) jistě chudáka studentíka s krutým posměchem neprodleně vyhnal od zkoušky, takže toho času zřejmě můžeme očekávat další povedené kousky páně proděkanské.

Pokud si matně vzpomínám na svá funkcionářská léta, tipl bych si, že panu děkanovi co nevidět přijde (tak jako kdysi mně tuším hned dvakrát za sebou) jakési prazvláštní půlstránkové (to druhé bylo trochu delší) memorandum o vzájemné lásce (naštěstí nikoli tělesné) a neméně vzájemném porozumění, případně poněkud chladněji o spolupráci a korektním pochopení, v němž skromný rezignátor ostýchavě upozorní na vlastní neopominutelné a nezměrné zásluhy a projeví maximální ochotu za příslušný rovněž maximální obolus ušlechtile spolupracovat na společné realizaci svých vlastních nápadů klidně i s panem děkanem (ovšem na náklady čistě děkanské).

Konec konců, ty zásluhy tu opravdu jsou. Která jiná fakulta, možná i na světě, se může pochlubit tím, že bylo nade vši pochybnost prokázáno, kolik nehorázných špatností se na ní nikdy neodehrálo? Nebýt toho, že bývalí novopečenci a jejich dochovaný pohrobek nadštili na fakultu takového svinstva, nikdy by nemohla být očištěna od všech podezření. Takhle to máte černé na bílém: tohle nechybí (i když se křičelo, že ano), tohle nechybí (i když se zase křičelo, že ano), tohle bylo provedeno řádně a legálně (i když se křičelo, že ne). Kdyby neprošustrovali na své platy tak významnou část fakultního rozpočtu, jak by se poznali učitelé ochotní na rozdíl od nich učit třeba i zadarmo?

Teď jen tiše doufám, že jsem to nezakřikl a že se nakonec pravidelný memorandík nerozhodne pro tentokrát nememorandovat a nesepisováním korektně láskyplné půlstrany ušetřený čas (týden? měsíc?) věnovat dopracování dosud opomíjených přirozenoprávních zásad do supermoderního kodexu, jímž nás hodlá oblažit. Například (přiznám se, že mi jako osobě již postarší onen hypermoderní jazyk zase tak nejde, takže prosím o shovívavost): Majíť člověkové sprostí podle snažení svého přístup k prebendám rozličným, ty všechny však jsouť najmě bytostem božským vyhrazeny a určeny coby nárok přirozený, předně pak těm, kteréž Karel slují.

Ale o tom jsem vlastně psát ani nechtěl (jak ostatně plyne už z názvu). Možná, že někdo zachytil, jak po měsících mediálního klidu údajně nezdárný absolvent naší fakulty měl sledovat dalšího, hm, absolventa, konkrétně jednoho nejmenovaného ministra. Takže ten pán mi napsal, jak to všechno bylo. Protože jsem už měl tu čest tento text číst, jsem si naprosto jist, že se v žádných médiích neobjeví, byť jim byl také zaslán. Proto nejspíš právě jen Vy budete mít možnost si pročíst, jak se vše ve skutečnosti odehrálo. Když se nám to povede, tak už dnes, jinak až zítra.

« Zpět