Šlendrián

V dobách radostně temného středověku uměly čarodějnice držet ústa (a to třeba takový Geoffroy Udatný, řečeno Tlustý, proslul výrokem, že na jeho pozemcích se ženy trápit nebudou, ať je upálí a hotovo). Co víc, kromě úst uměly čarodějky, vědmy a věštkyně držet i slovo. Když usilovným žvýkáním žabího, kočičího, kravského a ještě nějakého dalšího trusu vyvěštily nějakou pohromu, pohroma prostě nastala, protože se vědmy s ohledem na planoucí hranice bály reklamací. Dneska to nestojí za nic, přesněji to stojí za to, za co to všechno stojí podle hostinského Palivce.

Chudáci politici a jejich novináři! Poradíte se s věštkyní, pozorně ji vyslechnete, necháte ji proměnit z věštící babice zpátky do usilovné byrokratky, uhnětete si pěkný plán na vystupňování pomlouvačné kampaně, během které Vás média budou rozmazlovat za to, že jim laskavě po desáté a po dvacáté prozradíte to samé, budou Vás natáčet, jak s bojovně vysunutou bradou stojíte na schodech nebo při podobné heroické, společensky prospěšné činnosti, najmete si někoho, kdo za Vás za odměnu pouhých tisíc (ne Vašich, školních) korun na hodinu bude klidně tisíc hodin pilně slídit, a najednou bác.

Věštkyně si zalemplovala, a v děsivých viděních budoucích strašlivých odhalení, jako, že – některé z protokolů, které nemusí být orazítkované, nebudou orazítkované, – studenti jí hnusně zafušují do řemesla a už v roce 2002 nebo 2003 si dovolí porušit studijní a zkušební řád z roku 2004 (protože pan magistr Korbel pro jistotu porušení řádu v dosavadních dopisech nijak blíže nespecifikoval, nevíme bohužel, v čem ono prorocké porušení řádu mělo spočívat), – v Plzni začnou platit úplně nové matematické zákony než ve zbytku světa (5:2=6, 1+1+3=taky 6, neboli 1+1+3=5:2 a podobně), – v Plzni naopak přestanou platit ustanovení správního řádu o odvolání, a mnoha dalších, úplně přehlédla zpěněné hřbety povodňových vln ženoucí se českou krajinou právě ve volebně nejvýhodnějším ča­se.

Anebo možná v některém ze záchvatů věštecky ječela: „samá voda, samá voda,“ jenže její pohůnci to pochopili jako tudy cesta nevede, neboli jako obvykle špatně.

Nicméně díky ničivým vodním proudům různí neseriózní vedoucí redaktoři a šéfové vysílání lehkovážně přehlížejí nesmírně důležité poznatky, že ten či onen hříšník studující o tolik a tolik týdnů, měsíců či let déle nežli se má je odporným rychlostudentem, a neslyší už ani na závažné argumenty jako je ten, že to bylo až dosud řečeno teprve dvěstěkrát, takže je třeba se z hluboka nadechnout a překvapivý poznatek odhalit po dvěstě prvé.

Je to nejspíš tím, že zmíněná věštkyně pojala věštění jen jako melouch, narychlo se rozdělila na čarodějku a úřednici, aby si mohla trochu zaprorokovat bez ohledu na případné reklamace, a takhle to dopadlo. Práce na půl úvazku prostě není nikdy to pravé ořechové. I proto zákonodárce zatrhl profesorům poletování ze školy do školy. Na čarodějnice však trestuhodně zapomněl, čímž nesmírně žádoucí zkvalitnění členské základny věšteckého cechu přinejmenším oddálil. Dnešní ježibaby už nedrží ani slovo, ale dokonce ani ta ústa.

Jen tak se mohlo stát, že jedna poloviční členka cechu na kávě se studenty připustila, že ačkoli se o tom dlouze radili se soudci Nejvyššího správního soudu, pořád to vypadá tak, že akademické tituly sebrat nejde, ale že s ním spojilo svůj osud (rozuměj živnost) už tolik lidí, že se to prostě musí zkusit, přesněji se musí zařídit, aby to zkusil pan rektor, protože rána do jeho hlavy ty ostatní zdaleka tak nebolí.

Ale přece jenom, protože jsme lidé slušní a citliví, nebo přestože jsme lidé slušní a citliví, si najednou přejeme to samé, co novopečenci. Aby konečně přestalo pršet.

No, oni by možná ještě rádi, aby vyšlo najevo, že ten svatý Petr, co odpovídá za počasí, byl ve skutečnosti plzeňský rychlostudent (ještě lepší, kdyby byl plzeňský proděkan).

P.S. Očekávám, že mi adresáti pošlou další dopisy od své krkavčí alma mater. Ale moc se netěšte, zatím jsou kupodivu všechny v podstatě doslova stejné (nerozlišuje se dokonce ani mužský a ženský rod, i těm, kdo školu absolvovali už kolem roku 2000 se s opisovačskou setrvačností klade za vinu porušení studijního řádu z roku 2004, dokonce i členění textu na odstavce je pořád stejné).

« Zpět