Slova jsou zbytečná

Že by snad byl nový občanský zákoník zbytečný? Když se skládá ze zbytečných slov? Jak přece sám výslovně stanoví!

Za tichého, jistě zaslouženého mlčení médií, podle jejichž skálopevného přesvědčení to, o čem nenapíší či aspoň nepromluví (například když jim psaní dělá potíže), vůbec neexistuje, chystají temné síly další návrh na odklad účinnosti nového občanského zákoníku (či snad s ním už dnes dokonce vyrukovaly). Jak by k tomu přišli ti, kdo si už nyní nechávají růst nehty, aby se po Novém roce mohli podle § 112 nového občanského zákoníku živit jejich prodejem? Jak by k tomu přišli ti, kdo už nyní zálibně sledují, jak rostou vlasy na cizích hlavách a vousy na cizích bradách a jiné porosty jinde, a těší se, jak si je po Novém roce natrhají (protože se podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku má za to, že souhlas s oddělením takové části lidského, která se zase obnoví, byl udělen).

Přitom námitky proti novému zákoníku jsou vážně naprosto liché.

Že jde o dílo myšlenkově nehotové, nedotažené, uspěchané a vlastně neukončené?

Hašek své Osudy dobrého vojáka Švejka taky nedokončil, a směje se jim celý svět.

Nevadí tudíž, že nový občanský zákoník je myšlenkově nedokončený, stejně se mu bude smát celý svět.

Takže, jak s oblibou psával (za milion či dva univerzitních peněz) pan komukoli náměstek: Vaše námitka (např. že Vám nelze vytýkat absenci diplomové práce, když byla nalezena v univerzitní knihovně) není důvodná (protože měla být řádně zařazena do správného regálu, což je jistě odpovědnost nikoli knihovny, ale autora).

Že jde o nevyzkoušené sociální inženýrství?

Že nikdo neví, jak se budou lidé chovat podle tisícovek nesrozumitelných paragrafů, s nimiž nemá nikdo žádnou zkušenost?

To je skutečně hrubá nepravda, hraničící s ošklivou pomluvou. Jistě, nesrozumitelné jsou­.

Ale skoro polovina moderních paragrafů nového občanského zákoníku přece byla řádně vyzkoušena v praxi už opravdu dávno. Jde o ustanovení, přeložená z pozdně středověké němčiny do mnohem starší verze češtiny, jež původně tvořila obecný zákoník občanský z roku 1811 a předpisy, jež mu předcházely.

Nemalá část nynějších moderních ustanovení byla vyhlášena jako platný zákoník už pod č. 591/1786 Sbírky zákonů soudních (za Josefa II.). Tak jak někdo vůbec může říct, že s těmito vysoce moderními paragrafy chybí zkušenost? Zkušeností se přece za čtvrt tisíciletí musela nashromáždit spousta.

A jak napsal císař František do uvozovacího patentu k obecnému občanskému zákoníku: v Haliči však již mezitím do používání dán (jako západohaličský občanský zákoník č. 337/1797 Sbírky zákonů soudních). To je přece hotový pytel zkušeností.

A kromě toho, nezapomínejme, že celý nový občanský zákoník byl pojat především jako důsledná podpora dřevařského a papírenského průmyslu, o výrobě celulózy nemluvě.

Podle § 2 odst. 2 nového občanského zákoníku se totiž nikdo nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

Takže slova jsou zbytečná a jde jen o podporu výroby papíru.

Slova jsou prostě zbytečná, což i bez § 2 odst. 2 vidíme, jakmile se do nového občanského zákoníku byť jen letmo podíváme.

« Zpět