Slovníček

Pan premiér si v sobotu nešťastně povzdechl, že všichni jeho ministři namísto reforem předvádějí jen (cituji doslova:) tupé účetní škrty, které by on sám měl i bez kalkulačky hotové za hodinu (na rozdíl od různých starších dam sice nejsme proroci, ale tohle jsme mu ohledně některých ministrů asi přece jen mohli napovědět předem). Na druhou stranu musíme ovšem některé (kupodivu právě tytéž) pány ministry upřímně politovat, třeba proto, že mají náměstky, kteří umí perfektně spočítat, že polovina komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je šest. Pak totiž plní úkol uspořit deset procent nákladů logicky tím, že žádají, aby rezort dostal mohutně přidáno, takže se zřejmě se zlou potážou.

Což nás dovádí k tomu, že je prostě potřeba vyřčeným slovům, případně i číslům, rozumět. Už kdysi jsme se zmínili o chorobné lásce novopečenců ke všemu starobylému a pokud možno nepoužitelnému (zejména k předpisům tak starým, že už jim rozumí jen hodně letité mumie, ani takové předpisy však nejsou milovány, pokud umožňují chaos a anarchii tím, že lidem dávají nějakou svobodu), luštili jsme s pomocí slovníčku staročeštiny jejich prapodivné výroky a rozšifrovávali jejich prazvláštní záliby. Ještě že nám jejich zoufalá záliba v předpisech z šera dávných věků konečně prozradila klíč k jejich terminologii.

Úporná tužba něco dokonale vycídit (pocídit?) při překladu ze staročeštiny už nevypadá zdaleka tak leštitelsky, neboť řádným staročeským vycíděním se vyčistí leda střeva. S jakou úlevou konečně můžeme přiznat, že novopečenci, zatímco cudně, zčásti i necudně, komunikovali se svými novináři (cudně ve staročeštině znamená tajně, potají), nalezli na plzeňských právech skutečné ohavnosti. Ve staročeštině totiž nález znamená vynález, a někdy taky výmysl. Krásně a nežalovatelně teď můžeme novopečence nazývat odporníky (někdy dokonce otporníky), neboť právě tak se krásnou staročeštinou označoval ten, s nímž nejsme ve shodě. Věřte mi, že jsem si opravdu zhluboka oddechl, že vůbec není nekorektní, když jsou mi novopečenci z duše odporní (případně otporní). Problém samozřejmě je, že přesně nevíme, kdy se novopečenci uchylují ke staročeštině, kdy k novopečenštině a kdy (zřejmě nejčastěji) prostě jen brumlají pitomosti.

Sestavit takový slovníček je proto práce skutečně příšerná. Nicméně máme už odpozorovaná některá novopečenská spojení (myslím slovní), jež mohou být základem budoucího díla.

Tak třeba každý už pochopil, že věta: „budete dělat, co chceme, a basta“ se překládá výrazem: „zrušíme fakultu.“ Podobně víme, že věta: „lhůta pro vydání správního rozhodnutí je sice maximálně třicetidenní, ale my na ni zvysoka kašleme“ se novopečensky, v exnáměstkovsko-náměstkovském nářečí, řekne „zákon nestanoví žádný termín.“ Pozorně jsme také odpozorovali, že „nachytali jste nás bohužel na švestkách a jsme už zase za totální pitomce“ se toutéž řečí, byť v jiném nářečí, řekne „jsem v šoku.“ Existují ovšem zarytí lingvisté, kteří tvrdí, že tento překlad je hrubě nesprávný, protože novopečenské spojení „jsem v šoku“ ve skutečnosti česky znamená „to vám nedaruji“ či údernější „běda Vám.“ Dokonce jsou i tací, kteří neváhají dovozovat, že věta „jsem v šoku“ se do češtiny sice překládá slovesem „jsem,“ po kterém skutečně přijde „v,“ jenže pak už následují jen dvě další písmenka. Jiní však zase tvrdí, že „jsem,“ po kterém následuje slovo na tři písmena začínající „v“ se česky řekne: „provedli jsme řadu úspěšných reforem.“ Jak je vidět, je před námi stále ještě celá řada překladatelských oříšků.

« Zpět