Smekám

Smekám. V tichém úžasu smekám. Kudy člověk chodí, tudy se plete.

Leštiči a zametači plzeňských práv se tváří jako ztělesněná odvaha a mužnost, ale přitom se bojí podepsat pod obyčejný dětský blábol. Bojí se veřejně přiznat, že by se jim sice moc a moc líbilo spáchat roztomilý trestný čin přisvojení si pravomoci úřadu, ale následky už by tak roztomilé být nemusely, tak se radši skrývají za široká rektorská záda a nechávají univerzitu, aby jejich urážlivé anonymy rozeslala místo nich (nebo že by šlo o úsporná opatření, protože už prohospodařili takovou část rozpočtu, že nezbývá nejen na platy učitelů, ale ani na poslání pěti dopisů?).

Zcela jinak si nově počínají umělečtí filmaři, kteří za peníze koncesionářů do zblbnutí natáčejí naši šedivou zeď a ještě ji jezdí točit sto kilometrů daleko (že by snad z reportérského „stejná hloupost stokrát stejně“ přesedlali na žánr „stejná zeď stokrát jinak?“) a ze všech sil přitom statečně prchají před naší ráznou sousedkou (ta exoty vydávající se lstivě za televizní reportéry hnala ze svého chodníku, jako kdyby jí nějaká věštkyně z Akreditační komise půjčila své erární koště) a zřejmě i před naším kancelářským kocourkem (chudák, celý den měl zkažený, že jim nestihl mocným proudem moči označkovat auto, takže vzhledem k jejich rychlému startu většina pečlivě naspořeného kocouřího značkovacího materiálu přišla vniveč). Půl Chomutova je považuje za obyčejné, drzé zbabělce (ta druhá půlka o nich nic neví a ani nechce vědět a prostě je po zásluze ignoruje), a vidíte, pravý opak je pravdou.

Po rozdávání neuměle sesmolených sítí kolemjdoucím a odvážném útěku před sousedkou se umělci najednou konečně pochlapili a nacpali do schránek (např. naší kanceláře, našeho domácího a dalších) dvojlist popsaný vším, co se jim podařilo vymyslet o jedné mediálně známé arbitráži, včetně jmen a rodných čísel lidí, které by do svých výmyslů rádi nějak zatáhli.

Vedení plzeňských práv se bojí podepsat pod vlastní výmysly (možná nejen bojí, ale vzhledem k úrovni těch výtvorů i stydí), zatímco reportéři se s klidem profesionálních gangsterů bez mrknutí oka pustí do porušení zákona o ochraně osobních údajů (a rozhodně se ani nestydí, i když to by možná zrovna měli). Pravda ovšem je, že pokud se ukáže, že se svou kocourem jen lehce smočenou dodávkou nepodnikli černou jízdu, pokutu zaplatí televize, zatímco novopečení leštiči by mohli jít bručet osobně. Právě proto možná najali na práci všeho druhu nikoli snad Ferdu Mravence, ale zato svého milionového brouka(zvlášť, když ten milion mu na kafe sice přiřkne nové fakultní vedení, ale faktury zaplatí univerzita, no uznejte sami, kdo by taky za takové kraviny platil milion ze svého?) a právě proto by tak rádi přesvědčili pana rektora, že mu mundúr z pruhů bude slušet určitě daleko víc než jim.

Jak rád bych po zkušenostech se zbabělostí anonymů reportérskou statečnost konečně nějak odměnil, například jemným náznakem, že jsou jako vždycky úplně vedle (už když minule pořád dokola přežvykovali, že nezřízeně fandím nějakým cizím firmám, chtělo se mi zakřičet, že podle lidovek jsem prý už odhlasoval odmítnutí jejich nároků), ale znáte to, my bohužel nesmíme ani naznačovat. Když ze sebe před celým televizním národem udělali pitomce tím, jak s investigativní zarputilosti (když už jsme si něco vymysleli, tak to tak bude, i když se už dávno prokázalo, že to tak není) do zblbnutí, které u nich ovšem nemůže nastat (že by proto, že se už stalo?), opakovali, že bych měl nadržovat jakési firmě i potom, co jsem prý podle různých novin už její nároky zamítl, budou teď (přece nepřiznají, že jsou zaslepení nebo dokonce zabednění) tragicky rozechvělým hlasem referovat o tom, jak je to tragické, že má stát od nároků té firmy konečně pokoj. Naštěstí koncipují své pořady tak prazvláštně, že jim dokonce ani vzdělaný, pozorný divák nemůže porozumět, takže je celkem jedno, k čemu se vyjadřují.

Ptáte se, proč se nechám pomlouvat a trápím se s nějakou mlčenlivostí, jinak řečeno s dodržováním zákona, když leštiči a zametači na zákon kašlou, neprávnickému lidu navěší na nos bulíky, že diplom je osvědčení, i když zákon o vysokých školách výslovně říká, že není, vymyslí si i neexistující ustanovení zkušebního řádu a pronásledují spolužáky, že je nedodržují (nemajíce čarodějnických schopností šéfky Akreditační komise, nedokázali ti spolužáci ke své škodě úspěšně vyprorokovat, jaká ustanovení řádu si leštiči a jejich milionový brouk Pytlík jednou vymyslí). Když reportéři klidně hází do poštovních schránek kdesi na rohu ulice papíry s rodnými čísly cizích lidí, i když to zákon zakazuje? Když jediný rozdíl mezi nimi je, že zatímco leštiči zákon porušují s hrdě schovanou hrudí anonymně a reportéři se nejen umí, ale dokonce ani nestydí, podepsat? Já jsem prostě takový starý trouba, který si myslí, že zákon se dodržovat má. Pořád si myslím, že pravda vyjde najevo a že se ukáže, že 5:2 není šest, i když to tvrdí nějaký ministerský exnáměstek.

A tak se brzy dočkáme toho, že veřejnoprávní televize, spravedlivě rozhořčená tím, že by snad stát v jakési arbitráži mohl třeba i neprohrát (jak napsali na Aktuálně.cz, já fakt nesmím ani naznačovat), se pokusí aspoň tvrdit, že chomutovskou společnost spravující byty koupil bývalý senátor a chomutovský podnikatel, protože ho někdo viděl v nějaké hospodě s někým, kdo se vzdáleně podobá rakouskému auditorovi, který prý auditoval společnost majetkově propojenou s dalšími společnostmi majetkově propojenými ještě s dalšími, které jsou zase nějak propojeny s tou společností, která už svůj boj v té arbitráži podle Lidovek.cz prý prohrála. Že se v tom nevyznáte? Z toho si nic nedělejte, však je to taky úplná pitomost.

P.S. Rozhodně Vás nenabádám, abyste se na Reportéry nedívali. Ale můj přítel učitel tvrdí, že bez zvuku jsou mnohem, mnohem zajímavější, a že když si odpustíte truchlivé hlasy komentujících tragédů, je to skoro stejná sranda jako klasické grotesky (chcete-li o jeho zážitcích vědět víc, klikněte na Úvahy a pak na Reportéry).

P.P.S. Když někdo vymyslí naprostou pitomost a podepíše ji, je to přece jenom o něco záslužnější, než když vymyslí naprostou pitomost a pošle ji do světa anonymně, už proto, že v prvním případě aspoň víme, kdo ten pitomec je a můžeme se mu vyhnout. Novopečené vedení plzeňských práv umí rozesílat anonymy a případně kolegiálně tvrdit, že to, že se oni nepodepsali, je přece vina rektora. Tragédi ČT sice taky vymysleli cosi až překvapivě stupidního, v rozporu se zákonem to dokonce opepřili i osobními údaji, ale aspoň se pochlubili, jak pěkně se umí podepsat. Tak by se jich člověku až zželelo a možná by i něco napověděl. Jenže třeba slavné verše: Není hovado jako hrdina, i když na H taky začíná, by jim toho moc neprozradily, zatímco: Ten člověk, co se Rakušanovi docela podobá, není Rakušan, i když se oba jmenují od H, se zase vůbec nerýmuje, takže je vlastně lepší, že nesmím ani naznačovat.

« Zpět