Smuteční?

V samém závěru minulého týdne lokální bulvár projevil hlubokou a upřímnou lítost nad tím, že bývalí novopečenci musejí odejít z plzeňských práv, jakož i překvapení nad tím, že se nikdo za nimi neplazí po kolenou či aspoň po břiše s úpěnlivou prosbou, jestli by nechtěli ještě chvíli fakultu pomlouvat a rozkládat svými jedovatými slinami, ba i určitou nedůvěru, že takové odborníky se již podařilo nahradit.

Bulvární smutek jistě každý snadno pochopí. Jestliže ve Vašem bulvárním obvodu působí bezedná studnice pomluv a nesmyslů, byť bezduchých a stále stejných, pak máte práci ušetřenou možná až z devíti desetin.

Když Vám takový zdroj přesídlí jinam, jsou tučná léta, hm, taky pryč. Jako citlivá duše samozřejmě chápu i smutek nejmenované komisní dámy, takto šéfky Akreditační komise (což je taková prazvláštní instituce, bez jejíhož posvěcení nemůže existovat žádná vysoká škola, ale která nikomu neodpovídá, nemá žádná jiná pravidla pro své konání, než jaká si sama vymyslí, a vzhledem k počtu vysokých škol má asi tak tři minuty na objektivní, všestranné, zodpovědné a definitivní posouzení každé z nich, jak zjistila fundovaná analýza odborníků z Vysoké školy ekonomické).

Ona nejmenovaná komisní paní totiž podnikla, jak známo, nějaké kroky proti plzeňským právům, aby se pánům novopečencům zavděčila, a teď, po tolika přípravách, po tolikerém plzeňském třeštění, by snad najednou měla začít místo toho vymýšlet netušené zločiny olomoucké fakulty jen proto, že bývalí novopečenci iniciativně, leč neprozřetelně dali výpověď (znáte to, že jeden iniciativní, hm, prostě iniciativní, je horší, než parta školených diverzantů) a chtějí zmizet kamsi na Hanou, konkrétně snad do Olomouce?

Moudří olomoučtí pedagogové ovšem mezi sebe bývalé novopečence rozhodně nechtějí, čímž paní šéfové ušetřili otravnou rekvalifikaci z útočnice na plzeňská práva na útočnici na práva olomoucká.

Proto po zjištění, že v Olomouci po novopečencích „aňi člapke,“ namísto obtížné rekvalifikace radostně pomluvila starý známý západočeský terč, a, řečeno slovy renomovaného blogera z předloňského podzimu, vesele si zatřeštila (její promluvy na téma hříchy plzeňských práv, jimiž zahltila svět dlouho před tím, než do Plzně dorazila na objektivní a nestrannou kontrolu, byly totiž oním panem blogerem po zásluze označeny za „plzeňské třeštění“).

O těch letošních výmyslech naštěstí předem vyčerpávajícím způsobem informovala vybrané (dva?) studenty plzeňských práv a bývalé novopečence, aby mohli fundovaně prorokovat, co všechno se stane, když jim fakulta nebude po vůli.

To jsem si dovolil neuměle ilustrovat už v červnu. Pokud snad chcete znovu potěšit svůj zrak, klikněte na liště na Úvahy a potom na Ilustrovaná II. Doporučuji Vaší pozornosti, jak to s tou sklenkou oné milé, laskavé dámě opravdu sluší.

Jak mi napověděla jedna plzeňská studentka, podobnost s bradavičnatou vyšetřovatelkou je až zarážející. Nebo bradavickou? Teď nevím, prostě s onou slavnou vrchní vyšetřovatelkou z Bradavic (jež přišla do školy čar a kouzel v Bradavicích „napravit hanebně upadající standardy výuky“ a ihned tam „revolučním způsobem změnila výuku“ a dosáhla převratných úspěchů, jak ti, kdo viděli nebo četli Harryho Pottera a Fénixův řád, velmi dobře vědí).

Nicméně bez ohledu na to, že byl podrobně preventivně zveřejněn u vínka s tak dostatečným předstihem, díky novému ataku na plzeňská práva máme konečně potvrzeno, že ona komisní dáma není žádný Einstein, i když o ní možná slavný badatel kupodivu nepřímo promlouval (psal). Pokud opakujete stejný pokus, a čekáte jiný výsledek, pak jste idiot, napsal totiž mimo jiné Albert Einstein.

P.S. Jak jste si jistě domysleli, podle slovníku hanáčtiny z pera pana Borockého „ani člapke“ znamená „ani stopy.“

« Zpět