Smutek královen?

Když měly královny smutek, nosily bílou. My bychom sice taky mohli nosit bílou jako barvu smutku za posledními zbytky rozumu oněch několika jedinců opilých mocí i jinak, kteří se rozhodli realizovat se tím, že zkazí život dvěma tisícovkám mladých lidí a spoustě jejich blízkých.

Ale bílý symbol bude nadcházející středu symbolem boje se zvůlí, blbostí, sebestřednou nespravedlností a nezákonností.

Podle § 7 odst. 1 správního řádu je základní zásadou řízení rovnost dotčených osob. Jedna postarší dáma se sice snaží národu vnutit, že rovnost znamená stanovit pro totéž různá kriteria podle toho, jak se jí kdo líbí, ale kdo by jí už dnes věřil?

Vždycky jsem si vážil olomouckých práv, mám rád jejich učitele a vážím si jich, tedy pokud nejde o agenta StB Viléma, který tam řídí jednu katedru v mírném rozporu s lustračním zákonem, a pár plzeňských zlostníků, kteří tam utekli. Mají tam tuším celkem celých šest právnických profesorů a sedm docentů, samozřejmě působících i jinde (například na Masarykově univerzitě v Brně). Ne, rozhodně nemám vůbec nic proti olomouckým kolegům, naopak. Ani jim nezávidím, že díky tomu, že jejich proděkan náměstkuje panu (ne)spravedlnos­tnímu ministrovi, stačí jim tyhle počty i na doktorský studijní program, zatímco Plzni prý téměř dvojnásobek nestačí ani na studijní program magisterský (pořád je to jen prý, protože stanovisko Akreditační komise se ještě asi dva týdny bude tvořit, přesněji: pořád je to jen poplašná zpráva).

Zatím je to jen poplašná zpráva, kterou někdo, kdo mladým lidem závidí lásku a ideály, protože je sám nemá a nezná, chce vzít ony ideály, lásku, perspektivu, studium a školu i jim. Už Remarque (pro pana pseudostudenta, který se marně pokouší vstát z duševních mrtvých: byl to spisovatel) kdysi řekl, že bez lásky a ideálů je člověk jen mrtvola na dovolené.

Je třeba bojovat, abychom jim tu dovolenou, kterou si chtějí užít na úkor ostatních, zkrátili a vrátili je do duševní prázdnoty, která je pro ně tak typická.

Spousta starých moudrostí Vám ukazuje, že vyjednávat se nedá. Běda slepici, na které se jestřáb učí, praví české přísloví, zatímco etiopské říká, že ovce se s hyenou moc dobře nedohodne.

Jak napsal už Victor Hugo (rychlostudent, který strávil dlouhé roky života ve vyhnanství pro nesouhlas s tehdejší vládou): Běda tomu, kdo zůstane nestranný, když krvácí svoboda. A rozhodně by málokdo čekal, že Móhandas Karamčand Gándhí pronesl, že bez činu je i nejlepší myšlenka bezcenná. Jak Sartrovi, tak Lessingovi se připisuje myšlenka, že ztratíme jen to, čeho se vzdáme.

Jedna podivná starší dáma rozbila ideály tisíců mladých lidí na střepy. Jenže pozor, střepy jsou často štěstí. Tyhle střepy otvírají spousty očí.

Proto nejste sami.

Další a další lidé už začínají chápat.

Když měly královny smutek, nosily bílou.

Ale bílá může být i barvou vítězství.

Bude.

« Zpět