Smutná

Uvažte sami, není nádherné číst (například mezi dnešními horkými novinkami), že děkana fakulty neprávem obvinili a potom zabrali jeho židli?

Že se žurnalisté zamýšlejí nad tím, jak byl jeden akademický funkcionář osočen z plagiátorství, jak se praporu nesmiřitelných mstitelů chopili jeho nepočetní kolegové, jak se nařčení sice nepotvrdilo, ale lidé, kteří s nepravdivým obviněním přišli, zasedli na židle obviněných, zatímco další získali funkce zřejmě za dobře odvedenou práci spočívající v očernění, sice nepravdivém, ale účinném, bývalého vedení, a jak se na fakultě hovoří o atmosféře strachu, protože ti, co si troufli se ozvat, přišli o místa?

Jasně, to znám, nebo to bohužel známe, chtělo by se říct.

Byla nějaká plagiátorská aféra, jejímž jsem byl hlavním aktérem, protože pokud někdo něco opisoval, opsal to ode mne (každý jistě pochopí, že toto mé provinění je opravdu nezměrné a neodpustitelné).

Stovky studentů byly neprávem a nepravdivě osočeny z nekalých praktik (například zkoušející se do protokolu, který nikdy neviděli, nepodepsal čitelně nebo formulář vyplnil lajdácky, nebo napsal krátký posudek, čímž, jak jistě uznáte, se student provinil fakt nevídaně), ti, kdo si dovolili poukázat na to, že to je pitomost, byli z fakulty odejiti a desítky dalších učitelů pro jistotu preventivně taky (co kdyby třeba někdy v budoucnu řekli, že to byla pitomost?).

No, a autoři, kteří tyhle pitomosti s takovou invencí vymysleli a zveřejnili, pochopitelně zasedli na všechny zajímavé židle v okolí. Jen jedním pozadím zasedli tolik židlí, případně kolem sebe kopali tak usilovně, že z nich zase poměrně záhy popadali, což světu, škole a vůbec nikomu rozhodně nikdy neodpustí.

Jenže ty pěkné investigativní věty v prvním odstavci nebyly napsány (opět bohužel) o plzeňských právech, ale pohříchu o jedné moravské veterinární fakultě.

Což mi jen na okraj připomíná, že jsem se před nedávném vrátil (jak dávno zpíval jeden můj přítel zpěvák, který mi slíbil složit krásnou písničku o mývalech a místo toho si klidně umřel) „z krajů vzdálených, kde noc je den, a kde život v květech krásně zbarvených zdál se být snem.“ Kromě květů a jiné krásy tam mají také nejlepší veterinární fakultu v celé Latinské Americe, a představte si, že už celé století sídlí v nějaké díře jménem Alajuela, která má bídné tři tisícovky obyvatel.

Taky mi to připomíná nezměrnou moudrost našich bývalých novopečenců, kteří opsali vždycky všechno a přitom plagiátory nejsou (právní texty nejsou totiž, jak jsem si zde již dovolil jednou připomenout) autorským dílem, nejsou chráněny jako autorské dílo, takže se smí opisovat zcela svobodně.

Takže, ať už našmudláte supermoderní kodex tím, že opíšete nejrůznější pasáže ze sto a více let starých předpisů a nějak (například namátkou) je sestavíte do foliantu, nebo stejně vytvoříte disertační práci, plagiátorem nejste. Jak už jsem taky napsal, někdy je ten svět opravdu báječný. Jenom je na něm někdy trošku smutno.

« Zpět