Sobotně formalistická

Při lenivém sobotním oddechu (třeba nad četbou posledního Reflexu, například článku „Pospíšil? Never more, pro očistu justice se exministr skutečně nehodí“) se přece jen trošku zamysleme. Co dala plzeňská práva světu?

Tedy kromě cca sedmi tisíc skvělých absolventů, z nichž nejméně 99,3% studovalo bez jakékoli chybičky (a když to řekla Komise, jejíž členové několik měsíců úporně, zběsile, posléze zoufale a marně pátrali po čemkoli, čím by odůvodnili svou existenci a kariéru, bude to jistě pravda) a z nichž i ten nehorázně a nedůvodně pomluvený zbyteček ukázal, že jsou mnohem lepší právníci než kdekdo široko daleko, nohsledy novopečeného vedení nevyjímaje (ba právě naopak).

Dala nám spoustu mouder, jež jistě v běžném životě rádi uplatníme. Například hurá, když se někde nečitelně podepíšeme, může za to někdo úplně jiný (studenti přece odpovídají za to, že se učitelé nečitelně podepsali na protokoly, které běžný student nikdy neuvidí, zvěstuje univerzita dopisy původně anonymními, tedy nepodepsanými, a dnes kupodivu podepsanými zcela nečitelně). Už vidím, jak naši saští kolegové radostně listují výdajovými doklady s nečitelnými podpisy krušnohorských kněžek lásky a těší se, jak si potvrzení o platbě nechají od pana exkohosi zrušit a pojedou službu čerpat znovu.

Další moudro: Všechno, čím úřad cosi praví, je osvědčení. Nic však není věčné, osvědčení lze zrušit kdykoli a ním bere za své i to, čeho se potvrzení týká.

Že by bylo osvědčením (jinak též potvrzením), když třeba pan děkan majestátně poznamená, že rohlíčky (koláčky, koblížky, jeho studijní proděkan) jsou dnes obzvláště vypečené? Jakpak by se takové osvědčení rušilo? Co teprve kdyby akademický funkcionář pronesl cosi ve smyslu, že dnes (včera, loni) použitý papír byl velmi jemný (či naopak drsný, smirkový, obsahující třísky a podobně)? Kdo by ho po zrušení tohoto osvědčení (např. z důvodu hanebného huhlání) namotával zpátky?

Argumentem zapšklíků, kteří se mylně domnívali, že konečně vyzráli na své chytřejší a úspěšnější spolužáky, samozřejmě je, že pomluvení příliš lpí na formalitách, že používají velmi pokroucených argumentů (paragrafů ze zákona o vysokých školách a dalších předpisů), místo aby mužně (ženně?) přiznali (a pokud jde o ženy: přiznaly): ano, provinil/a jsem se, učitelé se opravdu do mé dokumentace nepodepsali čitelně, knihovník opravdu před deseti lety cosi zabordelil, ano, jsem odporný viník (odporná vinice) a poníženě prosím, abych byl/a neprodleně utracen/a na státní náklady (jež moji pozůstalí samozřejmě ochotně uhradí).

Jenže. Dlužníkovi nebo dlužnici, které exekutor potká na rušné ulici a neprodleně svlékne do naha, bude asi jen chabou útěchou, že exekutor porušil právě jen procesní předpisy, že tedy pouze nedodržel předepsané formality a předepsaný postup. Jestliže soudce někomu vytrhne zub či několik, aby ho přiměl k ochotnější výpovědi, bude se snad bezzubému vyslýchanému radostněji šišlat proto, že se soudce dopustil pouze formálního (neboli procesního) pochybení, protože prostě postupoval jen poněkud jinak, nežli postupovat měl? Strážník, který Vás místo odpovědi na otázku kudy jít, nakope, taky jen postupoval poněkud jinak, nežli měl, ale Vám se proto nebude sedět o moc pohodlněji.

Právní předpisy prostě nepředepisují nějaké postupy pro srandu jinak sympatickým králíkům, ba ani jinak nesympatickým zapšklíkům, kteří by rádi bez ohledu na ně svým spolužákům přece jen aspoň trochu ublížili. Proto je dobře, že se hrstka (naštěstí maličká) těch, na které si novopečenci z celé masy plzeňských absolventů troufli, brání kvalitní právní argumentací (a jakkoli jeho postoj chápu, pořád nemohu souhlasit s osamělým názorem jednoho pomluveného, že jim přijede nacpat svůj diplom, když o něj tak moc stojí, do některého jejich tělního otvoru, přičemž pokud je mi známo, po dlouhém uvažování už vyloučil nozdry).

Kdyby staří Trojané věděli, jaké dary novopečenci přinesou našemu právu, nepřipadali by si při tlačení řeckého koně za své hradby tak sami…

« Zpět