Sobotní aktualita

Každý atak jednou skončí v zapomnění. Nikdo už si nepamatuje, že Johana Šílená chtěla vyhnat univerzitní studenty ze středověké Paříže ani že Pederast Hugo nutil oxfordské studenty, aby se klaněli jeho milenci. Několik tisíc bezohledně, nespravedlivě a nepravdivě osočených plzeňských studentů a absolventů si zaslouží, aby byli rehabilitováni dřív. Právě tomuto cíli slouží i tyto stránky, nikoli mé osobní rehabilitaci.

Přesto se některým osobějším tématům neumím tak docela vyhnout. Tak třeba se v pátek napsalo, že jsem ovlivňoval arbitráž, ve které jsem nepůsobil ani jako arbitr ani jako právník jedné ze stran, a to jen proto, že ty, kteří tam působili znám (skutečně znám řadu let arbitry, kteří působili na obou stranách). Měl jsem se provinit – světe div se, že jsem se přimlouval, aby vyhrála Česká republika (!!). Novináři, který se mě mailem ptal, jsem skutečně odepsal, že pokud bych mohl legálně přispět tomu, aby Česká republika ušetřila 1,4 miliardy korun, byl bych na to hrdý. A tak se napsalo, že jsem se provinil tím, že Česká republika ušetřila 1,4 miliardy korun.

Daleko horší však je, že se potvrzuje, že čím kdo zachází, tím také schází a že ti, kdo za vším hledají mafiánské praktiky, je nakonec sami používají.

Možná, že si někdo všiml, že 1.listopadu 2009 jsem přijal pozvání do pořadu Otázky Václava Moravce. Po ukončení natáčení tohoto diskusního pořadu na mne čekali reportéři jiných redakcí České televize, pan Daniel Takáč ze zpravodajství, nebo paní Nora Fridrichová z pořadu 168 hodin, kteří mne požádali o rozhovory, jež jsem jim poskytl. Při téže příležitosti mne oslovili rovněž pánové Havlík a Fiala z pořadu Reportéři ČT, kteří se mnou posadili ke stolu v bufetu ČT a sdělili mi, že v budoucnu by se mnou rádi hovořili o některých otázkách. Ukázali mi část oxeroxované rigorozní práce, přičemž autorovu totožnost mi neprozradili s tím, že jej dosud nekontaktovali a že mi jeho jméno sdělí až poté, co jej kontaktovat budou (takže ji zjevně měli u sebe bez souhlasu jejího autora, což samo o sobě může být trestné jako porušení autorských práv) a upozornili mne, že by v ní mělo být opsáno cca 1,5 strany z mého staršího textu (časopiseckého článku) z roku 1997 nebo 1998. Sdělili mi, že o této záležitosti a o některých dalších týkajících se výkonu mé advokátní praxe by se mnou rádi v budoucnu hovořili. V pondělí dne 9.listopadu 2009 však byly odvysílány záběry, které svědčí, že při tomto rozhovoru jsem byl natáčen a nahráván (protože jde právě o onu situaci u bufetového stolu v jedné z budov České televize).

Podle Etického kodexu samotné České televize (čl. 16 odst. 14) je Česká televize oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikforon, jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže tento materiál je ve veřejném zájmu nezbytný pro zpracování tématu.

Skryté kamery a skrytého mikrofonu bylo však použito přímo v budově České televize, kam jsem se dobrovolně na pozvání dostavil, poté, co jsem odpovídal na otázky České televize v pořadu Otázky Václava Moravce a následně na otázky redakce zpravodajství (pan Takáč) a redakce 168 hodin (paní Fridrichová), přičemž jsem se těmto otázkám nevyhýbal, souhlasil jsem s tím, aby mi byly položeny a odpovídal jsem na ně před kamerami zmíněných redakcí České televize.

Jak může přímo v budově České televize, kde jsem odpovídal téměř dvě hodiny na otázky redaktorů České televize, jít o situaci, kdy „materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak“ než skrytou kamerou a skrytým miktorfonem?

Skryté natáčení přímo v budově České televize, kde natáčený odpovídá poměrně dlouhou dobu právě na otázky reportérů České televize je podle mého skromného názoru opravdu minimálně velmi podivnou praktikou. A tak, ačkoli mne řada lidí důrazně varovala, že se mi oba reportéři ČT určitě pomstí vytvořením nějaké další skandální kauzy, jsem na ně nakonec minulý týden podal stížnost.

« Zpět