Sobotní pochopení

Někdy se prostě pochopení dobereme až za dlouhou dobu.

Pan premiér nám přitom vysvětlil už mnohé.

Objasnil nám (svého času v Lidových novinách), že v čele občanské komise pro neakreditování pokud možno veškerých škol, v jejichž čele nejsou ti, s nimiž se jí dobře pije, stojí coby notorická šéfová čelná česká marxistka, která, jak je v leninském pojetí pravdy a spravedlnosti zvykem, rozhoduje podle svých pocitů a známostí. Rázem jsme také pochopili, že její komisní činnost je zcela logicky permanentním naplňováním známého leninského principu: komise nevyšetřuje, komise zneškodňuje.

Pan premiér nám (svého času tamtéž) vysvětlil, že pan notorický (či chcete-li, permanentní) exministr nespravedlnosti vůbec neprovádí reformy (ač tak notoricky, permanentně, prostě soustavně, tvrdil), ale lavíruje v kmenové válce státních zástupců, zuřící mezi těmi, které odvolal z funkcí tak nešikovně, že je do nich soudy zase vrátily (například severočeský krajský státní zástupce či náměstek pana nejvyššího zástupce), a těmi, které sice taky odvolal z funkcí, ale které původně sám jmenoval (jiný severočeský státní zástupce, bývalý pražský vrchní zástupce a podobně).

O sobotě (novinky uváděly tuším čas 11.07) se nám však dostalo dalšího tak potřebného vysvětlení.

Pan premiér si totiž povzdechl nad tím, že jeho spojenci a spolupracovníci straničtí, koaliční i jiní se řídí starou, dobrou, osvědčenou zásadou. Ne sice tak starou, aby si našla cestu do nového občanského zákoníku, ale určitě pořádně věkovitou.

Když si připomeneme, jak paní notorická komisní tvrdila, že plzeňská práva jsou špatná, dokonce nenapravitelně špatná škola (s výjimkou krátkého období, kdy jim slibovala akreditaci a pochvalu za zvolení pána, se kterým se jí moc dobře pilo, jak nám prozradil v monologu "Dohoda s Dvořákovou na You Tube právě pan věčný exministr), normální lidi to zprvu zarazilo ( plzeňská práva totiž měla a mají víc profesorů a docentů nežli jiné školy, někdy dvakrát, jindy dokonce sedmnáctkrát: zatímco na plzeňských právech učí 25 docentů a profesorů, na olomouckých třináct a filozofům dokonce stačí dvanáct profesorů a docentů, ale dokonce na osm studijních programů dohromady).

Když bez jakýchkoli důkazů tvrdila, že plzeňští pedagogové podvádějí, lžou a navíc jsou ohavní mafiáni, někteří taky vrtěli hlavou nad tím, jak to mohla zjistit celé měsíce před tím, než školu vůbec začala nestranně, objektivně a korektně kontrolovat.

Když pan ministr nespravedlnosti odsoudil své akademické i ministerské předchůdce jako rozvratníky, marnotratníky, skoro zloděje veřejných prostředků a vůbec poměrně odporné bytosti, mnozí kroutili hlavou, jak to najednou tak dobře ví, když si toho před tím dlouhé roky svého působení na oněch místech nevšiml.

Když se v tisku i jinde opakovaně chlubil svým feudálně moderním občanským zákoníkem, takový pan Okamura užasl, že je ještě chlubí tím, jak prosadil, že ukradený majetek nepůjde podle nového občanského zákoníku vrátit původnímu majiteli (pokud ho zloděj prodá někomu, jemuž se nepochlubí, tím, že ho ukradl).

Ale díky panu premiérovi už konečně chápeme.

Jediné, co zůstává překvapující, je, že paní komisní nehlásala, že plzeňští učitelé a studenti jsou ještě větší podvodníci, lháři a mafiáni, a že ta jejich škola je ještě mnohem a mnohem horší. Že pan ministr neprohlašoval, že jeho akademičtí a ministerští předchůdci byli a jsou ještě ziskuchtivější a prolhanější marnotratníci, ještě mnohem a mnohem neschopnější, než vypadají.

Pan premiér si totiž povzdechl nad tím, že jeho spojenci straničtí, koaliční i jiní se řídí starou, dobrou, osvědčenou zásadou: Podle sebe soudím Tebe.

« Zpět