Soutěž?

Už i ti, kdo se sympatiemi sledovali usilovný boj paní televizní profesorky za rehabilitaci a renesanci těch nejtotalitnějších metod a přístupů nějak přestali radostně hýkat nad jejími státnickými výroky typu: A just, na truc to udělám! anebo: Samozřejmě, že jsem zcela nestranná, nepodjatá a vysoce objektivní, i když plzeňská práva upřímně nenávidím, ale já už jsem prostě od přírody taková (objektivní, nepodjatá a nestranná).

Proto bychom v rámci vyrovnanosti měli upozornit, na její opomíjený protikrizový efekt, pro který by ji měli prodejci alkoholických nápojů milovat stejně intenzivně, jako ona nenávidí všechno slušné, dobré a pravdivé, a z toho všeho pak nejvíc plzeňská práva.

Nemyslím teď, že by její věštění z rychle vyprazdňovaných sklenic vína, před nepřejícím světem maskované jako mohutné popíjení s několika málo reformními studenty a učiteli (viz ony nesmrtelné fotografie u úvahy Ilustrovaná II) mohlo nabýt takové síly, aby ovlivnilo spotřebu alkoholu v celonárodním měřítku (teď mne napadá, zda ti ubozí studenti, osočovaní, že dostali své dvacetitisíce od nynějšího pana ministra spravedlnosti za to, že ho volili, je ve skutečnosti nedostali, aby měli za co pít s paní komisní?). To určitě ne.

Ale na druhou stranu poměrně často vypustí nějakou obzvlášť vydařenou jedovatost (1. února: plzeňská práva skončí letos v říjnu, nic je nemůže zachránit, 6.března: když se plzeňským právům se nelíbí, že mají skončit letos v říjnu, tak skončí letos v červenci, nic je nemůže zachránit), která pochopitelně slušné a normální lidi znepokojí, možná i vyděsí, takže když je odeslána do zaslouženého propadliště dějin, mohutně se jim uleví, což projeví zvýšenou konzumací (viděli jsme, jak si stovky dojatých studentů před ministerstvem školství připíjely na vítězství pravdy, práva a rozumu nad jejich komisním opakem).

Paní komisní ovšem neustává v lítém boji za svůj vlastní veřejný zájem, a když se včera večer reportérovi podařilo prorazit její monolog a prozradit jí netušenou skutečnost, že ona ve svém veřejném zájmu zájmu žalobu podle § 66 soudního řádu správního podat nemůže, avizovala, že tedy poběží žalovat jinam (těm, kdo takovou žalobu podle zákona podat mohou).

Za její nezměrné zásluhy o rozkvět konzumace alkoholických nápojů by možná stálo za to vypsat soutěž na pomoc při sepisu podnětu, jímž bude vysvětlovat, že slovy „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko“ vlastně myslela pravý opak, což měl pan ministr školství uhodnout, například z jejího zachmuřeného výrazu, zlostně svraštělého nosu či důležitě zdviženého obočí.

Jenže je to tuze těžká věc. Vypsat soutěž o nejpitomější zdůvodnění by nebylo fér, neboť tato doména je již navždy vyhrazena paní profesorce. A soutěž o nejlepší zdůvodnění vlastně vypsat taky nejde, protože něco tak, hm, zvláštního nějak normálně stejně vyložit nejde.

« Zpět