Species urologica

Jsou dokonce i takové dny, kdy by se prý pravda ve víně snad ani hledat neměla.

Žijeme sice ve šťastné době, kdy zemědělci nezřízeně jásají (neboť když se v máji blýská, sedlák si jen výská, případně studený máj: v stodole ráj), ale Měsíc dnes putuje znamením Štíra, který má neblahý vliv na močové cesty, tak se při dnešku doporučuje pít čaj, pokud možno urologický.

Že by se snad dnes pravda nehledala tam, kde se obyčejně skrývá (a kde ji notorická paní komisní předsedkyně velmi úporně, ba snad až notoricky, hledává, jak ukazuje třeba snímek u úvahy Ilustrovaná II)? Že by v těchto dnech radši v čaji, pokud možno urologickém?

Někteří míní, že navzdory astronomickým kvantům prozkoumaného vína nebyla v něm pravda dosud nalezena.

Vycházejí přitom z teze rychlostudenta práv Wericha, podle nějž se pravda v našem světě odměňuje kopancem, a poukazují na to, že takto byli zatím po zásluze oceněni oponenti paní komisní, ona sama bohužel ještě nikoli.

Jenže pan Werich byl právě jen podivný (navíc právnický!) rychlostudent, tedy stejně nedůvěryhodná osoba jako třeba takový Karel Jaromír Erben, Karel Hynek Mácha, Johann Wolfgang Goethe, Johannes Kepler, Tycho de Brahe, Jan Amos Komenský a podobní nedoukové.

Jiné možná to neustálé hledání pravdy naopak překvapí. Podle nich totiž pravda byla už dávno nalezena, to když notorická paní komisní pro média prohlásila na jaře 2010, že plzeňská práva jsou perspektivní, zreformovaná škola a že by za ně dala i ruku do ohně. Určitě si na to vzpomenete, jak plamenně je tehdy vychvalovala, stejně jako v roce 2008, kdy psala ony věty, jež zdobí záhlaví našich stránek.

Dnes se bohužel pořád ještě stovky studentů trápí v nejistotě, jak se příští měsíc vyspí, neboť v právním státě je přece normální, když o osudech stovek mladých lidí rozhoduje někdo podle známostí a pocitů (jak o paní komisní loni pravil pan premiér pro Lidové noviny) bez možnosti se proti jeho rozhodnutí odvolat či jakkoli jinak právně bránit.

Možná by jim pomohlo, kdyby konečně přijali geniální matematické objevy pana komukoli náměstka, jimiž vypočítal existenci plzeňských rychlostudentů.

Jestliže podle něj od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (0,12 roku neboli 43 dnů, č.j. R-595–10), pak by rok takto vzniklý měl dokonce 1488 dnů a byl tedy ještě o něco delší, nežli rok objevený pod univerzitním č.j. R-377–10, který má jen 1260 dnů (126 dnů je podle tohoto skvělého psaní bídná desetina roku).

Kdybychom dokázali zatnout zuby a ztotožnit se s těmito výpočty, pak by notorická paní komisní své závěry, že plzeňská práva už jsou podle ní školou zcela v pořádku a plně perspektivní, pronášela sotva předevčírem, což by mohlo být přece jen uklidňující.

Škoda jen, že do pana komukoli náměstka nemohli pár milionů zainvestovat předrevoluční totalitní komunisté. Snadno by už dávno nejen dohnali, ale i předehnali imperialisty.

Rychlostudenta lze totiž vyrobit i postupem, kdy rok má podle pana náměstka ve skutečnosti jen 39 dnů. Třináct dní je přece podle univerzitního č.j. R-594–10 právě 0,3 roku, neboť absolventovi, který studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, chybí podle tohoto geniálního psaní do doby čtyř let studia 0,3 roku, neboli čtyři měsíce (takže byl logicky označen za rychlostudenta).

Dohnat a předehnat: když bude mít náš rok jen 39 dnů, snadno imperialisty předběhneme alespoň v čase!

Zatím však bohužel není použití pro objevy typu: jedna rovná se dvěma a podle potřeby i více (absolvent, jenž neprovedl nic jiného, nežli že mu bývalé reformní vedení při kontrole úplnosti dokumentace ztratilo jeden jediný posudek, vykazuje podle něj mnohá pochybení, neboli jejich kumulaci, jak pan vždy náměstek objevil pod č.j. R-750–10 či R-753–10).

« Zpět