Spolek

Jak velmi dobře vědí nejen všichni studenti plzeňských práv, Bohouš je podlý a zbabělý.

Kromě Daniela, případně Dana, má dnes svátek i Lazar, narozeniny dnes ovšem slaví Rychlé šípy (a to dokonce již čtyřiasedmdesáté, protože první sešit vyšel už v roce 1938).

Mnozí si možná ještě (neradi) vzpomenou, jak si kupodivu jedna postarší dáma, jeden starší profesor a opravdu nevelká parta kluků hráli před třemi lety značně neúspěšně v západočeské metropoli na podivnou parodii Rychlých šípů.

Úspěch se samozřejmě nedostavil, protože se jen těžko můžeme ztotožnit například s představou starší dámy, navíc notorické (tedy samozřejmě notorické předsedkyně), coby mladistvého abstinenta Mirka Dušína.

Kdo je ovšem kdo, zůstává i nadále záhadou.

Tak například notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, vynucený exděkan s mandátem strachu či prostě rádoby hejtman (ale hodně rádoby), tedy, jak sami vidíte, osoba s tolika tituly, že by mu je snad ani jeho náměstek nedokázal pobrat (nejspíš dokonce ani za příplatek), jen těžko může být Mirkem Dušínem. Jednak onen Rychlý šíp ctil přátelství a nezištně pomáhal lidem, k čemuž by se pan exministr po vzoru paní komisní nikdy nesnížil, a taky ten Mirek byl z celé party nejchytřejší. A ještě navíc byl i nejstarší. Krom toho skoro všechny dobré nápady pocházely z jeho hlavy, takže předně nevyužíval houf bájeslovných expertů na řešení čehokoli, a za druhé, a hlavně, měl především nápady, jež byly dobré. Rozdíly tudíž na první pohled očividné.

Nutno ovšem připomenout, že Mirek Dušín dobře činil, když myslel sám a osobně, protože onen houf bájeslovných páně exministerských expertů se projevil značně záludně. Například připravili pro pana tehdy ještě ministra úplně jinou přednášku pro studenty ekonomie, takže pana ministra zachránilo jen to, že posluchači se masově nedostavili, případně utekli ještě dřív, než se mohlo poznat, že pan ministr mluví o něčem úplně jiném (jak se lze dodnes dočíst v článku „Pospíšil je obézní pohádkář“ na Parlamentních listech.cz).

Chorobně ctižádostivý byl sice Červenáček, jenže všichni přece nemohou být Červenáček.

Brýle, jak známo, nosil Dlouhé bidlo, sice popleta (to by souhlasilo), ale celkem dobrosrdečný (a to už ne). Jak už víme, Bohouš je podlý a zbabělý. Nadto jde v jejich případě, spolu se Štětináčem, o konkurenční par­tu.

A co to vůbec byly ty Rychlé šípy?

Podle slovníku šlo o fiktivní spolek (klub) pěti hochů z knih a komiksů Jaroslava Foglara. To ale byla klika, že si vzpomněli na svůj fiktivní spolek už tenkrát.

I podle moderně feudálního nového občanského zákoníku sice mohou spolek založit aspoň tři osoby vedené společným zájmem (§ 214 citovaného kodexu). Je ale otázkou, jak hoši zvládli ustavující schůzi, zda ji vůbec zahájil svolavatel nebo osoba jím pověřená, a zda členská schůze zvolila členy těch orgánů, které podle zákona zvolit má (není ten text § 224 odst. 2 prostě úžasný?).

A taky podle § 223 nového kodexu může být členem každý, kdo se dostaví na ustavující schůzi (přičemž navíc platí, že osoby zapsané v listině přítomných podaly přihlášku do spolku). Potom by ovšem členy Rychlých šípů byli i členové Bratrstva kočičí pracky (a vlastně i naopak, protože pod záminkou vyzvědačství si hoši přece vzájemně lezli na schůze). Takže Rychlé šípy a Bratrstvo kočičí pracky podle nového občanského zákoníku sdílejí členskou základnu?

Není to vážně skvělý předpis? Že ne?

« Zpět