Spousta kroků

rovnou do... (schválně, hádejte)......(a pokud snad někdo přece jen četl lidovky, tak prosím taky o přečtení článku, jak mi to pořád nedá a nedá ze 4. října, díky)

Komunismus byl vyhlášen tím, že z řady možností byla důsledně vybírána vždy ta nejhloupější a technicky nejméně vhodná, aby se lépe uplatnila vedoucí úloha dělnické třídy. Z tohoto hlediska občanský zákoník samozřejmě učinil nevídaný krok k dosažení této ideální beztřídní společnosti.

Sice opustil nezvykle obskurní pojem rovnosti, ale na druhé straně nám nadělil tolik svobod, že se v nich můžeme snad i koupat. Už jsme třeba připomínali, jak podle § 258 občanského zákoníku úplně každý, kdo má na tom zájem, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku, tedy nejen jakési podezřelé členské schůze, ale kteréhokoli orgánu spolku. Co když se Vám tedy vůbec nelíbí, když se nám zvolna blíží ta zima, koho udělal svaz ledního hokeje trenérem? Nebo útočníkem či brankářem? Proč byste využívali svobody slova, podle které můžeme napsat všechno, co noviny chtějí otisknout, když můžeme podat pěknou žalobu na neplatnost? Naštěstí lze žalobou napadat každé rozhodnutí každého orgánu spolku a může to udělat každý.

Na druhou stranu jsme to v mnoha směrech přesto dříve měli jednodušší. Když jsme si přečetli třeba výrok: Šťasten národ ten, jenž má hodně škol, zarazilo nás, že rada, pardon, komise moudrých to vidí právě opačné, jenže pak jsme zjistili, že jde o výrok jakéhosi obskurního pana Komenského, jenž jak známo za tři roky, 1611 až 1613, hned dvě vysoké školy vystudoval, takže byl jeho blábol neprodleně odhalen jako protiakreditační výpad. Jenže dnes už takovou komisi máme pečlivě umístěnu v bezedném propadlišti dějin a mnozí šťastlivci na dotaz, co je Akreditační komise, odpovídají, že neví, nebo se slastným přivřením očí vysvětlují, že to byla jakási pojízdná tlupa likvidující ve velmi daleké minulosti vysoké školy.

Takže jsme na všechny ty záhady a problémy sami. Ačkoli soudruh Lenin už kdysi vymyslel, že řešení každého problému závisí od toho, jakou na to máme komisi, současnost se jeho moudrostí neřídila.

Některé věci jsou pořád záhadné, zatímco jiné dokonce i bez příslušné komise rozluštíme opravdu velice snadno. Svého času na Veliký pátek pravil například pan předseda Nejvyššího správního soudu, že legislativu u nás tvoří děti a hlupáci (takové autoritě by jistě sotva kdo oponoval, a navíc se dnes a denně přesvědčujeme, že to je hluboká pravda). Když si připomeneme, že autoři občanského zákoníku jsou už šedesátníci, hned přijdeme na to, že tenhle zákoník prostě děti nepsaly.

Každé malé dítě (a tím spíše každý hlupák) třeba ví, že je nakonec lepší špatný advokát než žádný, minimálně je dražší, a co je dražší, bývá prostě lepší. Proto je dobře, že se nikdy nezbavíte ani advokáta, který Vás bezostyšně okrádá, protože pokud si podle § 422 občanského zákoníku ujednají strany důvody pro odvolání plné moci, nelze ji odvolat z žádných jiných důvodů.

« Zpět