Statistika?

Podle obecně panujícího (ale bohužel velice mylného) přesvědčení jsou univerzity místem tichého rozjímání moudrých. Na jedné literárně proslavené univerzitě byl sice knihovníkem orangutan, ale byl také moudrý.

Kajícně se přiznávám, že jsem svého času hojně zneužíval toho, jak málo se čte krásná literatura, a balamutil jsem dlouhé roky různé kvestory, na nichž jsem vyžebrával rozpočtové prostředky, tím, že na oné neviditelné univerzitě byl orangutan kvestorem, což je kupodivu naplňovalo upřímnou radostí. Možná, že kdesi v dálavách je univerzita, za jejíž vedení sepisuje právnické dopisy moudrý orangutan. Opravdu veliká škoda, že po téhle inspiraci nesáhli v jedné nejmenované západočeské metropoli. I kdyby sehnali jen zcela průměrného lidoopa, případně dokonce jen opa, například paviána, vřešťana nebo makaka, výsledek by byl hodně podobný (z hlediska právních účinků dokonce zcela stejný) a stačilo by jen pár banánů (podle kubatury opova žaludku) namísto milionového honoráře pro současného pisatele.

Ale úcta je úcta, a proto když někomu dojde univerzitní dopis, neřekne si rovnou: proboha, co za idiota mi mohlo napsat tenhle nesmysl, ale propracovává se k témuž zjištění dlouhým a usilovným bádáním. Láme si hlavu nad podivuhodnými výpočty, jako že doba od 22.6.1998 do 16.10.2002 (podle nás povrchních hnidopichů bez fantazie cca čtyři roky, tři měsíce a tři týdny) trvá jen něco přes tři roky (č.R-583–10), mezi nimiž jako mohutný obelisk ční objev pana exnáměstka (který se po prvotním období rozesílání anonymních hanopisů nakonec osmělil a k jejich autorství přiznal, což ovšem musel být sakra statečný čin, já sám bych si radši nechal trhat nehty a možná i zuby, než bych přiznal, že jsem vyplodil, byť třeba i v děsivé opilosti a mezi úporným vrhnutím, něco takového), že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (O,12 roku neboli 43 dnů, č. R-595–10). To se pak člověk opravdu stane rychlostudentem, ani neví jak.

Máme tu ovšem rázem omluvu pro zapšklé pomalostudenty z novopečeného vedení. Pokud se už dříve kamarádili s panem exnáměstkem (zatím na kafi se studenty vyzradil, že plánovali vyštvání starého vedení jenom asi dva roky, ale Bůh ví, co z něj ještě vyleze), mohli se nakazit jeho matematickým nadáním a pak snadno studovali namísto obvyklých tří let sice našich pět let (strategický proděkan), šest let (studijní proděkan), nebo sedm let (nový předseda akademického senátu), ale své jen dva či tři, protože v přepočtu na jejich roky (od září do ledna podle nich cca měsíc) studovali vlastně ještě nemístně krátce (jen potom tak docela nechápu, proč se někteří jiní tak hanebně provinili tím, že studovali namísto tří například 4,5 roku).

Přestože nemáme tolik štěstí, aby odebíračské fantazie sepisoval moudrý orangutan, ba dokonce ani tolik štěstí, aby je sepisoval hloupý orangutan, vychází najevo ty nejúžasnější skutečnosti. Abych nedopadl jako pan exnáměstek, který složitými početními operacemi zjistil například, že čtyřicet měsíců je přibližně dva a půl roku a pět děleno dvěma je šest, vzal jsem si zbaběle k ruce kalkulačku.

Kromě bordelu v knihovně, ať již dávného nebo současného, se studentská pochybení zpravidla koncentrují do nečitelných podpisů na různých dokumentech, jež student v životě neuvidí. A protože mezi devíti napadenými držiteli titulu Ph.D. nebyla ani jedna žena, máme hned první nečekanou zákonitost.

Učitelé v doktorském studiu se podepisují čitelně, pokud zkouší ženu. Hnusného deliktu nečitelného učitelova podpisu se tedy kupodivu dopouštějí jenom studenti muž

« Zpět