Statutární

Při pondělním napjatém očekávání, zda jsou někteří skutečně schopni a především ochotni prokašpárkovat i poslední (pravda, nevelké) zbytečky své dobré pověsti pro zachování funkce za každou cenu, aneb zda opravdu budeme přesvědčováni, že naše právo kupodivu umožňuje zpětvzetí vzdání se funkce, toho času proděkanské (všichni právníci, kterých jsem se radši skromně zeptal, si myslí, že to nejde a že jsem se už musel zbláznit, když se jich na takovou pitomost vůbec ptám), si můžeme připomenout pár nebetyčných profesních úspěchů, pro které by nějaká funkce snad byla přece jen zasloužena. Musíme bývalým novopečencům i jejich poslednímu proděkanskému Mohykánovi přiznat, že dokonale sjednotili fakultu, v jejích dějinách skutečně nebývale.

Ačkoli Akreditační komise v minulosti (jistě jen nějakým omylem) konstatovala až překvapivé ztotožnění studentů s plzeňskou právnickou fakultou, podařilo se jednomu či více pseudostudentům neustálým popichováním (například nejmenovaný studentík na svých stránkách chmurně zvěstoval, že fakulta už nemá akreditaci skoro celé dva roky před tím, než Akreditační komise s hrdě vlajícími prapory přitrhla na první kontrolu) dosáhnout toho, že fakulta byla loni na podzim skutečně pěkně rozhádaná. Za pouhý necelý roček ji novopečenci dokázali skálopevně stmelit a sjednotit, samozřejmě (jak jinak) proti sobě.

Když si spočtete jejich šokující objevy, které neprodleně hlásili (udávat se asi přece jenom nemá, ale hlásit se musí, to je úplně jiná věc) policii, Akreditační komisi a vždycky také novinářům, tehdy ještě bez dechu naslouchajícím, můžete si vybrat který chcete, a zjistíte, že pověst fakulty byla ve všech případech očištěna od těch nejnehoráznějších nařčení.

Jak mne upozornil jeden z Vás, nezmiňoval jsem se ještě o tom, jak jsem byl asi před rokem odhalen při rozdávání posledních tří titulů. Přesněji, určitě nesmírně podle jsem se o to pokusil, avšak můj ubohý pokus byl rázem odhalen, tehdejší pan exministr rigorózní práce předložil nejmenovanému profesorovi, říkejme mu zaslouženě například božský Kája, neboť projevil schopnosti vpravdě božské, když během hodiny či dvou pozorně, důkladně a důsledně zkontroloval jejich kvalitu a zjistil s opravdu boží erudicí, že sice nejsou odnikud opsané, ale že dvě z nich jsou hrubě podprůměrné. Namísto toho, aby pan tehdy exministr okamžitě vyhodil všechny vedoucí diplomových a jiných prací a získal tak další prostředky na novopečenské platy (vedoucích, oponentů ani jiných podivných existencí netřeba tam, kde božský jedinec důkladně, důsledně, korektně a objektivně pečlivě prostuduje stostránkovou práci za několik málo minut), ohlásil, (jak si jistě pamatujete ze všech novin, neboť tisk to pojal za událost celonárodního významu), že práce nechá prozkoumat nezávislými odborníky z jiných fakult. A tak se stalo, že ti pánové řádně obdrželi své tituly a diplomy, neboť se ukázalo, že jejich práce jsou dostatečně kvalitní.

Ve spoustě učených knih nás moudří vybízejí k tomu, abychom si tak či onak debordelizovali hlavu a abychom se vydali k úspěchu skrze své vlastní zjednodušení, ba až zprimitivnění (zprimitivněte k úspěchu, vyzývá nás jedna z chytrých knížek). Ale ne zas tak moc, prosím. Nicméně, když už se někdo tak masivně zprimitivněl, zasloužil by si přece jen nějakou tu funkcičku (samozřejmě s příplatečkem). Když se jim tak strašně zalíbilo v čištění fakulty, leštění klik a podobných aktivitách, co třeba statutární metař?

« Zpět