Štěstí

Bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu (Dominique Strauss-Kahn) má obrovské štěstí v neštěstí. Především má totiž štěstí, že není Čech a nežije u nás.

Všichni jsme se asi někde dočetli nebo doslechli, že ve svém skutečně kmetském věku byl obviněn ze znásilnění. Teď se ukázalo, že žena, která ho obvinila, nebyla prostá, nevzdělaná, leč poctivá duše, ale že v řadě (jiných) věcí lhala a bohapustě si vymýšlela, radila se s jinými, jak někoho obvinit a profitovat z toho a navíc byla sama napojena na některé zločince.

Ach, ta cizina! Ach, ta Amerika! Ach, ta Francie! Že má k osvobození hnusného podezřelého stačit jenom to, že obviňující žena není nedostatečně vzdělaná, leč poctivá, ale je sice pořád nedostatečně vzdělaná, avšak vymýšlí si a radí se, jak koho osočit a co z toho bude mít? To jsou mi poměry. Něco podobného se u nás stát rozhodně nemůže.

Ale hlavně, ta Francie! Média (dokonce i ta naše, např. idnes. cz. 2. i 3.7.) nám referují, že většina (považte!) Francouzů projevuje značné sympatie pro muže, který přišel o práci, reputaci a profesní vyhlídky kvůli tvrzením ženy, jež si vymýšlí a potají se radí, koho poškodit a jak z toho těžit, no, a taky prý kvůli nekvalitní justici. Tak to bychom tedy u nás nedopustili! Jednou byl podezřelý, tak rozhodně žádné sympatie!

Na druhou stranu nelze srovnávat nesrovnatelné. Když u nás někdo chce někoho nepravdivě obvinit, činí tak korektně, standardně a transparentně u vínka, nesjednává nějaké podlosti pokoutně telefonem, ale otevřeně domlouvá upřímné a nefalšované projevy spravedlivého hněvu, které ho příští či přespříští týden zachvátí.

Tak jsme se také dozvěděli, co všechno například paní šéfová Akreditační komise v budoucnu zjistí, jak moc ji to rozlítí, jak hluboce se zamyslí a jaká opatření po dlouhé, zralé úvaze navrhne proti oné zlovolné plzeňské právnické fakultě. Mohli jsme o tom tudíž s téměř týdenním předstihem poreferovat (už 16.6. v úvaze „Komisně poplašná“), aby se provinilci mohli připravit na to, co bude za týden překvapivě zjištěno, a mohli si předem opatřit popel vhodné barvy a jakosti k posypání hlav (kromě toho jsme zjistili, že v oné skvělé restauraci, kde byly transparentně domluveny budoucí tragické objevy, mají několikero skvělých pomazánek).

Cizina je vůbec divná. V dobách, kdy prostší příslušníci našeho národa viseli užasle na ústech oné komisní dámy a bez dechu naslouchali jejím prohlášením, co příští či přespříští měsíc hodlá v Plzni odhalit, v zahraničních médiích kupodivu psali o tom, že bývalý ministr spravedlnosti (dnes zase už) uchvacuje moc, aby nechal vystudovat svého přítele a plzeňského kmotra, že kauza Plzeň představuje vstup politiky na akademickou půdu, k jakému došlo naposledy za války (míněna druhá světová) a podobné neuvědomělé hlášky, hodné někdejší štvavé Svobodné Evropy.

Na naše média a blogery však už také není ten spoleh, co býval.

Sice ještě (na ihned. cz) najdeme po usilovném pátrání červencový patnáctiřádkový článek s názvem „Na právech v Plzni vše při starém,“ ale i v něm se jen píše o tom, že do akademického senátu nebyl (před pár měsíci) zvolen nikdo z Eliášova týmu a že tudíž pedagogové kolem něj hrozí odchodem. Ovšem, na právech v Plzni skutečně nic nového: nikdo z Eliášova týmu nebyl nikdy nikam zvolen běžným demokratickým mechanismem, jako jsou třeba podivnosti typu voleb, a odchodem hrozí (pokud nezískají tu či onu funkci, tu či onu výhodu, tu či onu odměnu a podobně) už od vzniku fakulty (tedy bratru šestnáct let). Takže opravdu vůbec nic nového.

Na druhou stranu se objevují články typu Okamurova „Moc bulvární válcuje moc práva“ (na idnes.cz), anebo dokonce „Zdroje oblíbenosti ministra kmotrovské spravedlnosti“ (Neviditelný pes na Lidovkách.cz), jež jako by z oka vypadly někdejším štvavým hlásným troubám imperialismu typu právě Svobodné Evropy nebo i Hlasu Ameriky, a jež projevují naprosté nepochopení základní premisy demokratické společnosti, že dobře je to, co se hodí novopečencům, a že volit můžete zcela svobodně koho chcete, pokud budete volit je.

« Zpět