Štěstí bigamistů

Nebude to krásná budoucnost, až všichni posedlí reformátoři a normalizátoři dostanou rozum? Nebude!

Kdybych se nestyděl, mohl bych pravdivě odpovídat třeba na otázky zdejších právníků. Například na záludné otázky, zda u nás známe sníh, co je to sněhulák, jestli u nás žijí leguáni a třeba taky zda je u nás možné mnohoženství, případně mnohomužství.

Ohledně poslední otázky jsem zbaběle zalhal, že ne, ačkoli správná odpověď by byla: zatím ještě ne.

Podle našich totalitních a komunistických předpisů z let 1991, 1995, 1998, ani podle oněch totalitních komunistických norem vydávaných po roce 2000 to samozřejmě nejde. Ale co až konečně zatočíme s komunistickým občanským zákoníkem a zákonem o rodině (z nichž dnes platí jen ty nejkomunističtější paragrafy z let 1991, 1995, 1998 a z doby po roce 2000, tedy samozřejmě z období té nejhlubší totality), jak předpovídá důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku?

Podle § 671 může manželství uzavřít každý, pokud mu nebrání zákonná překážka podle § 672 až § 676.

Třeba že už je ženatý nebo vdaný, tedy asi vdaná, případně registrovaná či registrovaný (§ 674), nebo je ještě nezletilý (manželství podle § 672 odst. 1 nového občanského zákoníku nemůže uzavřít nezletilý). Pokud by se tak stalo, je takové manželství neplatné.

Jenže teď pozor, ale i ouha: podle § 681 odst. 1 nového občanského zákoníku se manželství považuje za platné, pokud není prohlášeno za neplatné. Za neplatné ho podle § 680 může prohlásit jen soud, ale znovu POZOR a opět OUHA: pouze na návrh (!) kohokoli, kdo na tom má právní zájem.

Co když se ale nikdo takový nenajde? Co když v sobě nikdo nenajde ani kousíček právního zájmu? Budou spolu manželé hrdě chodit do školky, respektive budou je tam vodit pyšní rodičové?

Při vzpomínce na dětství mne mrazí, jako kdybych ani nebyl v tropech. Nejenže jsem ho prožil v dobách, kdy vládl (podle čl. 4 tehdejší Ústavy) bojový předvoj nejuvědomělejších a nejlepších občanů, do nějž se posléze radostně začlenila například i naše milovaná notorická paní předsedkyně, kupodivu ne z čirého kariérismu, jak bylo tehdy zvykem, ale jen a jen proto, aby mohla bojovat za lepší zítřky. Zejména své, což se jí ovšem jen tak na okraj skvěle podařilo, neb se notoricky postavila do čela komise, jež v duchu leninských tradic nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje (v daném případě bohužel zatím jen omezeně, jen studenty, učitele a školy). Leč odežeňme temnou chmuru z čel: na ostatní přece taky dojde.

Matně si vzpomínám, že někdy v první třídě jsem sousedovic dívence prozradil, že bych si jí fakt chtěl vzít, s čímž radostně souhlasila a hrdě jsme si hráli na svatbu. Sňatečná vůle zcela jasná, dokonce sňatečná vůle jako trám! Podle § 659 nového občanského zákoníku se sice můžete trapně a neoriginálně vzít na úřadě nebo v kostele, ale manželství vznikne i jinak, je-li sňatečná vůle zřejmá.

Představte si, že si nějaká dítka takhle neprozřetelně zahrají po Novém roce. Jasně, že jejich manželství bude neplatné. Soud ho zruší, jakmile v sobě někdo objeví aspoň trochu právního zájmu (a taky oběživa na soudní poplatek).

Prostě, hledej, šmudlo, hledej, tentokrát právní zájem (a ono oběživo na soudní poplatek).

Kdo tohle mohl vymyslet, ptali by se mne zdejší právníci, kdybych se nestyděl jim prozradit pravdu.

Dobrá zpráva ovšem je, že i naši rozmilí transparentní a korektní reformátoři a normalizátorky dostanou konečně rozum.

Pozor, už na Nový rok. Vždyť přece podle § 4 odst. 1 nového občanského zákoníku se má za to, že „každá svéprávná osoba má rozum,“ ba dokonce i schopnost ho užívat („s běžnou péčí“). Takže si, prosím, nezapomeňte vykartáčovat mozek, abyste tu běžnou péči nezanedbali.

« Zpět