Štěstí korektnosti

Máme to nesmírné štěstí, že žijeme v době nezměrné politické, ale i jiné, korektnosti

Takže například Nejvyšší správní soud se neusnese, že nápad nejmenovaného pana komukoli náměstka je celkem vzato, hm, naprostá pitomost, pokud se onen pán svého času za pouhý milion či dva univerzitních peněz odhodlal ke tvrzení, že vysokoškolský diplom je osvědčení, neboť má jen deklaratorní povahu (tedy jen osvědčuje, co se stalo).

Ne, správní soud pěkně elegantně vysvětlil, že dokonce i osvědčení o uznání zahraničního vzdělání má naopak konstitutivní účinky (natož pak něco, co podle zákona ani osvědčením není, třeba takový diplom) a ponechal na každém, aby si inteligenci opačného tvrzení a jeho autora posoudil sám (například v rozhodnutí sp.zn. 1 As 129/2012).

Podobně ani autor hodnocení zkušeností s novým občanským zákoníkem (v Bulletinu advokacie č. 7–8/2014, str. 36) korektně neříká, že třeba takový § 1912 odst. 1 nového občanského zákoníku je (podobně jako mnohé další) naprostá pitomost, ale korektně si vzdychá, že ani se zapojením notné míry tvůrčí energie není schopen rozpoznat, jaký by mohl být smysl tohoto ustanovení.

Pro větší pohodlí laskavého čtenáře si dovolíme ocitovat: „kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno“ (to však jen tehdy, „je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel“).

Jak vidno, je třeba plně a bez výhrad souhlasit s pány autory nového kodexu, že jej tvořili pro lid a formulovali jej tak, aby mu každý snadno porozuměl.

Zákon totiž vychází z lidové moudrosti a navrací nás k ní (což vzhledem k mnohomluvnosti, ba až ukecanosti jeho autorů i kodexu samotného celkem překvapuje, ale je to prostě tak).

Lidová moudrost nás třeba učí, že mlčeti zlato.

A v § 2426 odst. 2 nového zákoníku se to říká natvrdo: „škodu způsobenou vadou obalu skladovatel nahradí, upozornil-li na ni.“ Upozornils, plať. Pokud jsi ale na vadu neupozornil, pak mlčeti přece zlato, a tudíž nic platit nebudeš (ledaže bychom snad uvažovali tak, že se autoři spletli, což u tak moudrých a pečlivých osob přece nelze předpokládat).

Protože bychom měli rovněž být velmi, velmi korektní, měli bychom uzavřít rovněž povzdechem, jak veliká je škoda, že se páni autoři svou zásadou (mlčeti zlato) neřídili i pokud jde o celý občanský zákoník (tedy škoda, že radši nemlčeli, než ho vyjádřili slovy).

« Zpět