Strašáci

Svět straší různě. Snaží se vyděsit nás hustým slizem kanoucím z vesmírných vetřelců s vysunovacím chrupem, zlým infračerveným pohledem jiných vesmířanů i starými dobrými příšerkami tuzemskými, případně z blízkého okolí, jako jsou skřeti a zemní obři, zlé ohyzdné čarodějnice, odporné vědmy, plesniví čerti a kupodivu stejně nahnilí vodníci, obludy přestrojené za světélkující pařezy, bludičky a jiná strašidla, pro něž je většinou typické a společné, že se jich po dosažení určitého věku, který podle duševní a mravní vyspělosti osciluje mezi dvěma a šesti lety zpravidla už vůbec nebojíme.

Svět ostatně nestraší jen nás, ale se stejnou radostí a invencí zkouší děsit i jiné živočišné druhy, i když i tady jsou výsledky víc než sporné. I na nejrozšklebenější strašáky ptactvo nebeské nakonec hromadně usedá a kálí, a protože opeřenci si zachovali svou původní přirozenost, činí tak dokonce doslova, zatímco my lidé toliko obrazně (alespoň většinou). Že by někdo efektivně strašil rostliny, jsem zatím ještě neviděl, tedy pomineme-li zvláštní případy, kdy nějakého agenta s krycím jménem třeba Bříza, Olše nebo Tráva děsí jeho rostlinný příbuzný Cibule nebo Cibulka, respektive jeho seznamy.

Úporné pomlouvání masy studentů a absolventů maličkou hrstkou jejich spolužáků, mediálně známé jako kauza plzeňských práv, však stále obohacuje nečekaně mnohé oblasti našeho života. Ačkoli novopečené vedení právnické fakulty a osoby, které se s ním za tisíc korun na hodinu kamarádí, nejen vypadají, ale i prokazují, že neumí do pěti počítat (zejména slavnou matematickou exhibicí na téma, že komise složená z předsedy, místopředsedy a tří členů je šestičlenná a že polovina jejích členů je opět šest, např. č.j. R-374–10 a mnohé jiné, původně anonymní, výpočty), vstoupili už dozajista do dějin matematiky, či spíše počtů ze základní školy, i když zatím jen jako velmi odstrašující případ. Leč nedosti na tom.

Novopečeci se domáhají vstupu kamkoli, takže i do říše strašidel. Už v říjnu loňského roku vypustili zvlášť ohyzdného bubáka Akreditační komise, a nebohé studenty dnem i nocí (jimi vypuštěný bubák nereaguje na světlo) strašili hlasitým hýkáním a pleskáním ušima, že jejich fakulta bude zrušena, nebudou-li zvoleni jen a jen ti praví civilizátoři, neboli právě oni sami. Původně řádně nafouknutý bubák, podle vedlejších efektů zřejmě metanem či jinými střevními plyny, po zásluze splaskl a pokud ho chceme znovu někde demonstrovat, je třeba ho pořádně resuscitovat.

Je otázkou stále častěji a častěji kladenou, zda místopředseda parlamentní strany ve vedení vysoké školy je tím pravým naplněním § 2 zákona o vysokých školách, který jistě nerozumně zakazuje působení politických stran na vysokých školách. Nevíme sice, zda rozštěpování osobnosti není příliš nakažlivé anebo inspirativní, a zda tedy po vzoru jedné postarší dámy, která pomlouvala studenty i učitele zásadně vždy jen jako politolog a nikdy jako šéfka Akreditační komise, kterou při této příležitosti nechávala zavřenou doma, nebude i plzeňský pan děkan vyvrhovat před dveřmi fakulty politika ze svých útrob a nechávat ho čekat na rohožce. Ale kdyby se tak náhodou nestalo a kdyby nedotáhl novopečenské kontrolní mechanismy do stavu, kdy novopečenci v podivně strašidelné komisi náročně a transparentně kontrolovali svá vlastní neslavná studia, k vyššímu stupni, kdy ministr kontroluje, zda děkan, jímž je rovněž on, řádně plní své povinnosti (ano, plní, jak jinak, volá objektivní, nepodjatá veštkyně preventivně už nyní), pak se jistě bubáčí resuscitace dočkáme.

Nevím, zda budou provozovatelé strašidelných zámků ochotni platit za inovaci, spočívající v tom, že za strašidelným bukem vykoukne na vozík s nadšeně vyděšenými zájemci čarodějnická babizna a bude na ně volat: jsem tu sice jako politolog, ale akreditaci Vám stejně nedám, když si zcela demokraticky nezvolíte… (vozík zahnul za roh), fakt nevím, zda si děti budou hrát ve stylu: Prásk, prásk, padni čerte, prásk, prásk, padni skřete, prásk, prásk, padni předsedkyně, nebo nehraju.

Je ovšem otázkou, do které kategorie nová (že by novopečená?) strašidla zařadit. Zda mezi obludy s vysunovacími zuby a lesklou oslizlou hlavou, které jsou ovšem spíš hnusné než strašidelné, nebo mezi ostatní neškodné a celkem milé bubáčky, pařezy a strašáky do zelí, co jsou pro srandu králíkům, o těch představitelích Homo sapiens, kteří mají smysl pro humor, ani nemluvě.

P.S. Četli jste taky, že bubáci mohou vystrašit jen toho, kdo se jich už předem bojí?

« Zpět