Středečně reformní

Opravdu s velkou úctou shlížím k všelijakým encyklopediím, v posledních letech například k Wikipedii. Ale přesto připouštím, že se v ní dočtete spoustu směšných nesmyslů. Abyste mohli spravedlivě posoudit sami (a při středě se taky zasmát), dovolím si citovat hned z několika hesel:

Volby jsou hlavním mechanismem zastupitelské demokracie. V zastupitelské demokracii občané vybírají zástupce, na něž delegují své pravomoci, vybrat si mohou zcela svobodně z kteréhokoli z řádně nabízených kandidátů a politici jsou povinni výsledky voleb bezvýhradně respektovat. Totéž platí i pro volby do nestátních institucí.

Vidíte, jaké jsou to hlouposti? Vždyť pan ministr spravedlnosti nám přece spravedlivě, korektně a se vším zákonem vyžadovaným bezvýhradným respektem k výsledkům demokratických voleb sdělil (včera večer), že je ostudné, že osůbka s pseudonymem statutární proděkan nebyla zvolena do fakultního akademického senátu.

To jsou přece ta pravá slova oddaného respektu k demokratickým volbám! Slovy nehledanými, leč jako by do skály vytesanými vyjádřil svou neskonalou a bezvýhradnou úctu k výsledkům demokratických voleb, jakož i uznání toho, že ministrovi nikterak nepřísluší hodnotit rozhodnutí samosprávy. Přátelé, řekl nám vlastně s otcovsky laskavou, moudrou tváří, jistěže můžete svobodně volit kohokoli, ovšem pozor, kohokoli z nás.

Nezvolení do funkce je samozřejmě bolestné. Když někdo kandiduje na děkana, a drtivou většinou je nezvolen, a potom kandiduje do senátu a dopadne úplně stejně, jistě mu nezbývá, než se tiše, případně halasně modlit (náš dotyčný nositel pseudonymu statutárního proděkana ovšem zvolil motlitbu meditativně tichou, doprovázenou však halasnými pomluvami, jež se z hlediska sledovaného účelu zdají účinnější, nežli doprovodné klapání modlících mlýnků), aby volná místa metařů nebyla obsazována volbou, ale radši podle nějaké protekce.

Pak ovšem není vůbec divu, že se dočkáme nějakého toho dalšího mediálního pláče, ostatně nic jiného nedělali bývalí novopečenci poslední půlrok, a vlastně ani předtím (tehdy ovšem mediální nářky aspoň na krátké okamžiky přerušovali tím, že si rozdělovali masivní odměny).

Přiznám se, že jsem ze staré školy a že mi všelijaké celkem moderní praktiky nejsou moc vlastní. Každému samozřejmě jeho nebe, ale já si prostě po večerech, ba ani po odpolednech netrhám radostně nehty, zuby, ba ani vlasy, nezapichuji si do svalu či jinam jehly, nenavlékám si na hlavu v nadějném očekávání věcí příštích igelitové pytlíky a většinou nečtu Juristic, neboť sebetrýznění jako způsob trávení volných chvil si mne prostě nezískalo.

Nicméně jsem byl upozorněn na opravdu na velmi výstižný komentář přesně ze včerejší devatenácté hodiny: „Nechte je, ať si ještě užijí svoji chvíli slávy, jak správně řekl Dr. Baxa, hlavně, že vypadnou.“

Samozřejmě, že jsem nemohl přehlédnout, že jsem byl na zmíněném serveru zcela nekompromisně odhalen coby stará struktura, jež nemá nejmenšího pochopení pro potřeby, ba naléhavé požadavky, moderní, reformní doby. No, pro změnu opět posuďte sami (odhalení ze včerejška, tuším 13.49):za něj (míněno za mne) aspoň škola normálně klapala, učitelé tu byli od toho, aby učili a ne, aby bojovali o koryta.

Ani nevíte, jak hluboce jsem se zastyděl nad svým fatálním nepochopením role učitele v moderní korektní společnosti. Opravdu jsem si hloupě myslel, že učitelé jsou tu od toho, aby učili. Ještě, že mne novopečenští učitelé, kteří na svých přednáškách učili, koho volit a koho ne, upozornili na pravou cestu.

Na druhou stranu aspoň mohu uklidnit všelijaké malověrné, kteří si myslí, že akreditaci jakékoli školy může ovlivnit odchod některého jednotlivce, který není schopen unést volební neúspěch a s ním spojenou ztrátu moci, o ztrátě finanční nemluvě.

V minulých letech přece pan ministr/exděkan podle včerejších novinek zachránil školu svými reformami. Protože proměna přijímacího řízení, kreditní systém a podobné radovánky byly schváleny dokonce už v době mého působení ve vedení fakulty, ona ohromná a nevídaná reforma spočívala ve sloučení několika funkčních kateder do neohrabaného mamutího tělesa.

Bude-li nepřítel před branami, stačí tedy provést zásadní reformu, a připojit k dosavadní megakatedře několik dalších. Budete-li s katedrami hospodařit úsporněji, než bývalí novopečenci se svěřenými prostředky, vydrží to i několik let, než katedry dojdou.

« Zpět