Střelivo

Nejvděčnější ze všech rolí je nastoupit někam, krutě osočit své předchůdce; kde se nic nenajde, tam se to o to lépe vymyslí, a sklízet zasloužené umývačské ovoce. Jsou tací, kteří by tomuto umění mohli klidně vyučovat.

Jsou však i tací, kteří prostě mají neuvěřitelné štěstí. Sednou si do nějakého hodně pohodlného a dobře placeného křesla a vůbec si nemusí vymýšlet průšvihy svých předchůdců, protože se na ně ze všech stran prostě hrnou. Někdy ani nestačí uhýbat, jak kostlivci o překot vypadávají ze skříní přímo na ně, bezmasé prsty se škrábou ze šuplat jako v céčkovém hororu, prostě klika.

Takovým neuvěřitelným dítětem štěstěny je například onen pán, jehož některá média nazývají ministrem nespravedlnosti, zatímco v jiných se o něm dočteme jako o ministrovi spravedlnosti (ale kmotrovské). Nemusí si nic vymýšlet a masivní průšvihy jeho předchůdců se na něj jen sypou.

Tedy, konečně a teď. V minulosti to bylo jinak, třeba na plzeňské právnické fakultě se musel ohýbat pod skříň, aby ukázal médiím, že tam není rigorózní práce známého politika (co by tam taky dělala, když se tou dobou povalovala někde v knihovně). Dnes by nic takového nebylo možné. Nejen proto, že podle vlastního projevu ke studentům ekonomie (kteří však o něj přišli, neboť na něj nepřišli) se pan ministr spravil natolik, že by se už oním mediálně zajímavým způsobem nepředklonil (takže třeba Parlamentní listy ho nazvaly obézním pohádkářem, přičemž ovšem využily citace oněch nenadšených studentských posluchačů, kteří v nevelkém počtu vyslechli jeho přednášku, ačkoli se ukázalo, že mu ji proradní úředníci napsali o něčem jiném). Dnes by to nebylo možné, protože pochybení předchůdců si už nemusí vymýšlet, může si z nich jen vybírat.

Stačí namátkou (viz např. ihned.cz, 4.5.2011, článek: Další obří odměny na ministerstvu): dřívější ministr spravedlnosti nacpal své asistence (kterou si posléze z ministerstva odvedl) více než 300 000,– korun odměn za první čtvrtletí 2009 a skoro půl milionu za rok 2008. To se pak snadno poukazuje, jak podivně hospodařil a zásadně chyboval onen dřívější ministr (nějaký Pospíšil).

Dnes se také pan ministr spravedlnosti rozhodl posvítit si na exekutorskou komoru. Přitom může snadno poukazovat na podivné výstřelky svého předchůdce. Exekutorům je třeba dát co nejvíce pravomocí, situace ohledně exekucí je zklidněná a díky aktivitě ministerstva již plně stabilizovaná, holedbal se například jeho předchůdce na idnes.cz už 28.8.2010 a na témže serveru 28.4.2011 pre­zentoval skvělý nápad, aby o nařízení exekuce rozhodovali sami exekutoři, protože soudům tím odpadne práce a situace v exekucích je díky činnosti ministerstva normalizována. Tím ovšem tehdejší ministr (nějaký Pospíšil či tak nějak) tomu nynějšímu pořádně nabil k zásadní kritice.

Ovšem nynější pan ministr je bytost přívětivá a přející, jak bylo vidět například na plzeňských právech (vyhození studenti i pedagogové mohou sáhodlouze vyprávět), takže s laskavostí sobě vlastní chystá ostré střelivo pro svého budoucího nástupce (že by to, nedej Bože, byl zase nějaký Pospíšil?).

Právní experti se například shodli, že pokud pan ministr vybranou osobu pověřil řízením pražského vrchního státního zastupitelství, porušil zákon.

Nějací docenti či profesoři z Prahy, Brna a bůhví odkud ještě o tom sepsali hned několik analýz.

Ale znáte ty pražské profesory. Jeden z nich si dokonce klidně napíše do komentáře, že akademičtí funkcionáři nejsou veřejní činitelé a že akademické tituly nelze rušit, jako kdyby se ho na to tenkrát někdo ptal (např. Šámal, P. – Púry, Fr. – Rizman, S.: Trestní zákon, komentář, C.H. Beck, Praha 2003). Jiný (prof. Novotný) si o tomtéž napíše klidně analýzu (ještě že starého pana rektora napadlo ji utajit).

« Zpět