Streng beobachten!

Akreditační komise se k problému plzeňských práv postavila neobyčejně statečně a odložila ho na červen.

Lenin byl sice otcem myšlenky, že řešení každého problému závisí na tom, zda máme správnou komisi, která pochopitelně nevyšetřuje, ale zneškodňuje, to ano, to jsme připomněli už mnohokrát.

Ale třeba v porovnání se svou soudobou následovnicí rozhodně nebyl nijak dokonalý. Pravda, byl nazrzlý, nepěkný a nesympatický, nejspíš geneticky zatížený, zlostný a mstivý, ale na druhou stranu celoživotní abstinent, miloval čokoládu, byl sečtělý, toužil po tom, aby se psychoanalýza stala součástí marxismu a snažil se stát právníkem (ba co horšího, dokonce advokátem). Prostě nikdo není dokonalý. Ještě, že aspoň máme ty slovenské císaře.

Onen skvělý pan profesor, za jehož dodání do akademické funkce (ať již v krabici nebo v jiném zdobném balíčku) nabízela notorická paní komisní dokonce i akreditaci (ať již tak činila bez obalu, nebo v krabici), jak jsme si připomněli včera, na to naštěstí jasnozřivě přišel už dávno: Ti císařové z rodu Habsburského byli nejen Slováci, ale i komunisté.

Díky panu profesorovi to prasklo na Františka I. a II., což ovšem, jak víme, byla jedna osoba (I. jako rakouský císař, II. jako císař Svaté říše římské), narozená v typicky slovenském městě, zřejmě jihoslovenském, Florencie. Což byl onen pán, jenž zavedl do našeho práva třeba pojem právní úkon, který pan profesor v rámci sepisování feudálních paragrafů do nového občanského zákoníku odhalil nejen jako ďábelské mámení, ale také jako komunistický slovakismus.

Ovšem i takový Josef II. zkoušel zlikvidovat olomouckou univerzitu a František Josef I. ji skutečně zrušil, mimo jiné jako odvetu za revoluční vystupování Akademické legie v roce 1848 (hádejte, kdo asi tvořil její první rotu, no jasně, studenti práv to byli, kdo taky jiný).

Počínal si tedy vlastně dost podobně jako čelná česká marxistka (slovy pana premiéra), takže vidíme další a další podobnosti a nápadné shody mezi členy (členkami) bojovného svazku neuvědomělejších občanů (podle Ústavy z roku 1960 jakási KSČ) a Jejich císařskými Veličenstvy.

Jakápak byla ona speciální zásada starého Procházky (jak byl císař František Josef I. nazýván, pochopitelně jaksi neoficiálně), samozřejmě se týkající nespolehlivého studentstva?

Verdächtig, streng beobachten!

Aneb: Podezřelí, přísně sledovat!

Jak by se korektně, transparentně a komisně řeklo dnes:
Nastrogo presledovať!

Jaká klika, že notorická paní předsedkyně rozhoduje podle svých známostí, avšak především podle svých pocitů.

Zatímco loni v zimě měla pocit nikoli snad chladu (žhavý marxistický revolucionář zimu necítí!), ale zato nutkavý pocit, že 25 (profesorů a docentů na plzeňských právech) je méně nežli 13 (docentů a profesorů na právech v Olomouci), dnes má pocit, že 31 (dnešních docentů a profesorů na plzeňských právech) je ještě mnohem míň.

Zřejmě však šlo o pocit poněkud nejistý. Takže si na další pocity počkáme do června.

« Zpět