Stroj na nic?

Hrubá nespravedlnost světem vládne. Tolik snahy, a zase, hm, jak jen to říci, aha: vůbec nic.

Všimli jste si, že v Číně včera začaly olympijské hry robotů, a že vedení plzeňských práv pozváno nebylo? Samozřejmě, že mezi disciplíny, v nichž se roboti tvrdě utkají, patří i ty, jež novopečenci logicky nemohou ani náhodou zvládat (běh či tanec), ale na druhé straně se soutěží i v oboru domácích prací (vytírání, zametání, práce s vysavačem, tedy pokud soutěžící sám vysavačem není), kde by se mohlo zapšklické družstvo poměrně výrazně prosadit. Metoda čištění fasád i celých budov (celé jedné fakulty) jedovatou slinou vlastní provenience je přitom jistě natolik neotřelá, že by se divákům úžasem rozšířil i šikmý zrak. Roboti se do soutěže nominují ve dvou základních kategoriích, dutohlavové (těm byla z dekorativních důvodů, tak říkajíc na parádu, přimontována hlava) a roboti bez hlav, novopečení čističi a zametači však nejsou v daleké Asii zastoupeni v žádné z nich. Aspoň jsme se však díky Dálnému Východu dozvěděli, že pokud se udeří hlavou o džbán a zazní hluboký, dutý zvuk, nemusí to nutně znamenat, že už je džbán prázdný.

Ostatně zprávy byly nějak obzvlášť neúplné. Zcela chyběla zásadní, nová a neotřelá zpráva, že na plzeňských právech se ani dnes celkem nic nestalo (snad až na mediálně naprosto, ale opravdu naprosto nezajímavý fakt, že proběhly doplňující volby do studentské kurie akademického senátu, a že proběhly stejně jako pokaždé v minulých letech zcela regulérně, takže ani tentokrát tam naštěstí nikdo ošklivě neuhnětl nějakou levárnu, prostě proto, že plzeňští studenti byli a jsou skvělí, stejně jako všichni plzeňští absolventi, tedy až na nějakého toho zvlášť zapšklého novopečence).

Zprávy ovšem byly nejen žalostně neúplné, ale i ošklivě matoucí. Dočetli jsme se spokojeně, že ruský magnát Olenin přijde o bakaláře a škodolibci si už radostně mnuli upocené dlaně, načež se dostavilo hluboké zklamání. Nepřijde o titul, ale o pivovar (tedy pokud ho doopravdy prodá, a pokud o něj takto přijde, ještě ke všemu dostane obludnou hromadu peněz).

Dočetli jsme se taky, že intenzivní úsilí o totálně transparentní vztahy vede ke zcela groteskním situacím. Kdo by hádal, že to je velká pravda o plzeňských právech, měl by samozřejmě naprostou pravdu, ale článek byl ve skutečnosti napsán o Antiošské chartě sexuálních vztahů, podle které každý krok v kontaktu dvou či více osob různého, ale i téhož, pohlaví, musí být jednoznačně a transparentně odsouhlasen. Cituji: první souhlas, následuje první pohlazení, druhý souhlas: následuje rozepnutí podprsenky (takhle se to tam píše, ale že by to opravdu povinně platilo i u osob téhož pohlaví, jež nejsou ženami?), další souhlas: další, smělejší pohlazení atd., v případě tak závažné skutečnosti jako je sexuální styk se souhlas vyžaduje dokonce raději písemně.

Zlotřilí, povrchní žurnalisté se tedy raději zamýšleli nad povahou, formou, převoditelností atd. souloženek a podobných poukázek a zcela pominuli zásadní skutečnost, že na plzeňských právech kdosi stojí na schodech zcela připraven pronést novátorský státotvorný projev, že dnes se zase nic zvláštního nestalo.

Zdá se, že měl pravdu onen francouzský prezident, když před sto lety prohlásil, že novinář je tvor, který bezpečně rozezná zrno od plev a pak stejně neomylně použije ty plevy. Tedy nad takovým výběrem z denního tisku aby korektní zapšklík opravdu upřímně zaplakal.

« Zpět