Summa

České země zachvátil mráz, který naštěstí tentokrát není ani ze vzdáleného Kremlu, ani od bohužel bližších (jen zeměpisně, jen zeměpisně!) novopečenců, ani od jiných podivných stvoření (že by cizím slovem kreatur?), ale jen a jen přírodní, proto ale ovšem není míň zima.

Nicméně v dobách, kdy mráz ještě táhl z Kremlu, jsme se setkali s lecjakou podivností; tak například holubi se tehdy stříleli údajně proto, aby se tím vylepšil jejich zdravotní stav (pravděpodobně ne těch konkrétních zastřelených, tak blbí nebyli ani totalitní vládcové, ale jaksi holubstva jako celku, kterýžto ušlechtilý záměr byl dokonce včleněn do právního předpisu).

Na tomto místě si dovoluji se vší zodpovědností prohlásit, že cílem mých poznámek k návrhu nového občanského zákoníku rozhodně není něco podobného jako zlepšit zdravotní stav ptačí populace jejím totálním vyhubením, ale spíše upozornit veřejnost na to, co ji čeká, pokud by náhodou zákoníkový návrh spatřil světlo světa ještě v jiné podobě, nežli jako nezměrné kvantum podivností (jakási, řečeno mrtvým jazykem starých Římanů, summa stultitiae, či poněkud lidověji řečeno summa stupiditatis), mezi nimiž si každý snadno najde tu jeho srdci nejmilejší, které se nejvíc zasměje, nebo která nejvíc pobaví jeho blízké (například děti, psa, kanára a podobně). Ostatně, jak jinak, posuďte sami.

Hned podle prvního ustanovení § 1 odst. 1 návrhu je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování veřejného práva. Avšak pozor: podle § 2 odst. 1 téhož lze každé ustanovení soukromého práva vykládat, a tedy také uplatňovat, jen ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec. V Listině se sice nějaké ustanovení soukromého práva občas objeví, ale zbývající ústavní pořádek tvoří vlastně jen a jen normy veřejného práva. Sami vidíte, že návrh vlastně stanoví, že uplatňování soukromého práva je sice zcela nezávislé na uplatňování veřejného práva, ledaže by na něm ovšem bylo zcela závislé. Takže jak?

Protože celý právní řád je založen na nadřazenosti ústavních předpisů všem ostatním, je potřeba každé ustanovení práva, neboli jakékoli ustanovení soukromého i veřejného práva, vykládat v souladu s ústavním pořádkem, a to i kdyby nějaký zákon například stanovil, že při výkladu jeho ustanovení se na ústavní pořádek sborově kašle, či ještě hůře. Ustanovení § 2 odst. 1 návrhu je tedy zbytečné; pokud by v návrhu nebylo, vůbec nic by se nezměnilo. Takových ustanovení je v návrhu ovšem povícero, podle některých zlých jazyků něco kolem tří tisíc (neboť celý návrh má něco kolem tří tisíc paragrafů).

První z citovaných ustanovení (§ 1 odst. 1 návrhu) je pro změnu protiústavní, protože stanoví, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování veřejného práva (tedy včetně veřejnoprávních norem tvořících ústavní pořádek), což je samozřejmě nesmysl, ale navrch ještě protiústavní nesmysl.

I takových ustanovení je ovšem v návrhu povícero, zlí jazykové tvrdí, že prý až kolem tří tisíc.

Opět sami vidíte, že si v návrhu každý najde, čemu se smát, nad čím nevěřícně kroutit hlavou a nad čím jen tiše žasnout, takže bychom ho možná v duchu staré dobré latiny mohli označit za summu facetiae (facetia se česky řekne: vtip) nebo možná vhodněji jako summu cavillationis (cavillatio je taky vtip, ale škládlivý či laškovný, a z příkladů v posledních týdnech a měsících uváděných se opravdu zdá, že s námi autoři zákoníkového návrhu jaksi laškují či nás tak trochu škádlí).

« Zpět