yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Protože nejmenovaná plzeňská právnická fakulta je dnes poctěna návštěvou nejvyšší hlavy jedné z nejtradičnějších institucí světa (neboť Akreditační komise je institucí natolik středověkou, že zřejmě nebude mít ve světě sebemenší konkurenci, snad kromě nějakých posezení indiánských babiček a dědečků v rámci kmenových rad starších), je třeba zdůraznit, že není třeba se čehokoli bát s ohledem na ryzí záchrannou misi bývalých novopečenců (s ohledem na jejich záchranné kroky totiž už není třeba bát se ničeho, neboť i samo peklo je proti jejich vládě jen lehkou jadranskou opalovačkou).
Rád bych proto při pondělku rozptýlil všelijaké pochyby o spasitelské misi pánů bývalých novopečenců.
Hlas lidu totiž nespravedlivě, leč o to jednohlasněji, vyzpěvuje, co to je za podivné, hm, řekněme lidi, kteří pomluví instituci, jež je poměrně vydatně živí, jakož i veškeré kolegy široko daleko, ba ještě dál, a protože ona instituce je vysokou školou, tak také veškeré studentstvo, snad až na jednu či dvě výjimky, a kteří tudíž onu instituci nebývale poškodí. Dovoluji si proto skromně, leč o to důrazněji, upozornit, že novopečenci (naštěstí pro všechny ostatní již navždy bývalí) činí zcela zásadní kroky k záchraně oné pošramocené instituce a v rámci vyrovnávací spravedlnosti nelze tyto jejich zásluhy přehlížet.
Novopečenci skutečně byli pro vysokou školu, jež je svého času tak nerozumně přivinula na svou hruď, neštěstím a snad i nebezpečím. Pomluvy, jež se vší fantazií dštili na své kolegy, by dokázaly do všech světových stran rozehnat i sousoší, natož jen dobře stmelený a fungující pracovní kolektiv. Jako třešnička na dortu potom působí nadstandard v podobě zlomyslně jedovatého pomluvení téměř veškerého studentstva.
Téměř, neboť novopečenci samozřejmě nepomluvili svá dítka, jež sice také vystudovala plzeňskou alma mater, avšak pod přísným dohledem novopečenských rodičů (u mladších bývalých novopečenců manželů) vylučujícím jakékoli nekorektnosti (jež u tisíců ostatních, jejichž příbuzní na škole na rozdíl od novopečenců nepůsobili, byly kupodivu zvykem).
Taky samozřejmě nepomluvili onoho studenta, který si některé z nich platil, pardon, najal či zaměstnal (neboť koho chleba jíš, že?), případně onoho malého velkého osamělého, který se zcela bez zápočtů, zkoušek a kamarádů musel zviditelnit aspoň tím, že se celkem výstižně prohlásil za troubu. Podle některých ovšem rozhodně nebylo třeba, neboť to bylo na první, ba i každý další, pohled jasné, avšak on se přesto za troubu, samozřejmě hlásnou, prohlásil, takže pokud Vám ony bučivé zvuky občas cosi připomněly, je to samozřejmě malebný zvuk sirén.
No, a nyní, když po několika krátkých měsících novopečenského hospodaření se dosud ekonomicky prosperující fakulta ocitla těsně na pokraji krachu a po několika měsících postotalitních (tj. po novopečenském vládnutí následujících) pomluv je zase řádně zostuzena, rozhodli se bývalí novopečenci k razantním záchranným krokům.
Jež spočívají v jejich definitivním odchodu, ať již kamkoli.
Mnozí sice smutně pokyvují, že novopečenci jsou pokud jde o případné odchody odkudkoli, kde se jim aspoň něco platí, kamkoli jinam, stejně čilí a pohybliví jako třeba sumýš (jenom jim to tak nesluší). S ohledem na blížící se dovolenkovou sezónu si jistě řada z Vás vzpomene na nebývale aktivní sumýše, známější návštěvníkům například chorvatských pobřeží pod poměrně výstižným názvem mořské, hm, cosi, končící sice také na o, avšak začínající pro změnu na h. Oni pesimisté však nemají pravdu.
Novopečenci totiž svou fakultu konečně zachrání (svým odchodem). Pokud to někteří z Vás označují spíše za činnost provozovanou krysami na potápějící se lodi (nota bene potápějící se proto, že byla oněmi roztomilými živočichy prohlodána), pak se hrubě mýlí a nedoceňují ušlechtilé novopečenské motivy. Navíc i samo srovnání se zmíněnými hlodavci nebývale pokulhává (už proto, jak praví stará moudrost, že ony zmíněné hlodavé tvory si přece lze i oblíbit).