Superficies

solo cedit. Nebo taky ne.

Už jsme si zvykli, že pro autory našeho nového krásného civilního kodexu ani jeho nepočetné sympatizanty žádné zásady neplatí, zejména ne takové, jež vnucují ostatním. Ba dokonce pro ně neplatí ani zásada superficies solo cedit. Proč? To se dočteme až v poslední větě.

Už jsme si psali o tom, že staří Římané sice zásadu, že stavba je součástí pozemku, vymysleli (vymyslel ji ve své době málo známý, patrně jen provinční právník Gaius), ale jen skutečně málokdy ji používali, protože byla v rozporu s přirozeným právem. Právě z tohoto důvodu ji pranýřoval například naopak jeden z nejznámějších právníků své doby, Iulius Paulus (v Digestech IX, 2, 50).

Za feudalismu se ostatně zásada superficies solo cedit taky nijak moc neuplatnila, protože stavby se považovaly za věci samostatné (navíc zpravidla movité) a za samostatné věci byly považovány dokonce i stromy a třeba i prameny.

Co tedy tak skvělého přináší ona úžasná zásada nám, že bez ní najednou nemůžeme, ba co víc: nesmíme, v jedenadvacátém století být už ani chviličku?

Těžko samozřejmě říct. Kanalizace, vodovody, elektrická vedení anebo třeba i Staroměstská radnice stejně součástí pozemku nejsou. Součástí pozemku totiž nejsou inženýrské sítě, což jsou ty vodovody, kanalizace a elektrická a jiná vedení (podle § 509 občanského zákoníku), ba dokonce i ta Staroměstská radnice, protože podle onoho § 509 se má za to, že součástí inženýrské sítě jsou i stavby a zařízení, která s nimi provozně souvisí, a Staroměstská radnice, jak známo, skrývá ve svých sklepech pražský kanalizační uzel.

Součástí pozemku (pro změnu podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku) nejsou ani dočasné stavby (mezi něž se počítají i stavby postavené na pozemku na základě časově omezeného práva, i když jsou jinak trvalé), zato jsou podle § 498 odst. 1 občanského zákoníku věcmi movitými.

To má tu velikánskou výhodu, že hotel, pyramidu nebo nádraží postavené například na pronajatém pozemku můžeme převádět pouhým kývnutím hlavy, lusknutím prstů nebo podobnými způsoby, prostě i úplně jinak než písemně.

Ba ani stavby, jež postavíme na základě práva stavby zřejmě nejsou součástí pozemku. Ohledně práva stavby ovšem není nic jisté, Gottwaldova vláda ho naformulovala tak lstivě (a náš moderní, demokratický občanský zákoník v rámci překonávání totalitního myšlení a práva tuto úpravu z roku 1947 převzal prakticky doslova), že pořád panuje řada pochyb, jak to s ním je.

Hlavně, že víme, že zásada supeficies solo cedit neplatí na všelijaká vedení, včetně dlouhého.

« Zpět