Svépomoc?

Moudřejší ustoupí (což je ovšem podle Einsteina důvodem vlády pitomců). To jsme viděli třeba před dvěma roky na právech v Plzni, kdy po strašlivém podezření, že se poztrácelo více než třicet disertací (pokud byly vůbec napsány) tehdejší vedení odstoupilo (načež se dizertace obratem našly, ovšem překvapivě na místě, kde je rozhodně nikdo nečekal, totiž v knihovně), přičemž na plzeňských právech také Einsteinem předpokládaný následek neprodleně nastal.

Moudří si navíc občas i rozumně povzdechnou. „Ach, kdybych se lépe učil, mohl jsem se stát strojvedoucím, anebo aspoň koloťukem, a nemusel bych být skladatelem,“ povzdychl si například svého času Antonín Dvořák. Jestlipak si nějak takhle vzdychá třeba i pan ministr (kdybych se lépe učil či lépe vypadal, mohl být být profesionálním klaunem, a nemusel bych klaunům ochotnicky fušovat do řemesla jako ministr, například)? Vlastně jsem si odpověděl sám už na začátku (když jsem napsal: moudří si navíc občas i rozumně povzdechnou).

I výroky těch nejslavnějších se ovšem v naší pochybovačné době podrobují zkoumání. Neplatí to jen o výrocích slavných fyziků či chemiků, jako byl např. právnický synek Lavoisier (podle něhož kameny nemůžou padat z nebe, protože kde by se tam vzaly), považovaný sice za otce chemie, za revoluce ovšem, jak je v revolučních dobách zvykem, nespravedlivě osočený a popravený. Platí to samozřejmě tím víc i o výrocích kdejakých právnických rychlostudentů. Jako byl třeba pan Jan Werich, který svého času zkonstatoval, že blbost se nedá léčit fackami (a dodal bohužel).

Podle § 14 odst. 1 nového občanského zákoníku si každý může pomoci sám, pokud je jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že zásah veřejné moci by přišel pozdě. Při notoricky známé rychlosti našich soudů to znamená, že si každý může pomoci svépomocí vlastně kdykoli.

Podle jedněch prostě novopečenské sebeobětování nezná mezí. Pan ministr (spravedlnosti, podle Neviditelného psa té kmotrovské) se loni v létě hodlal mučednicky obětovat s tím, že vedle ministrování by za ubohých pár desítek tisíc nějak přetrpěl i děkanování. Podle některých z Vás je i citovaný návrh jen dalším důkazem novopečenských snah po sebeobětování, protože kdyby něco podobného platilo loni, určitě by došlo k masovému prověřování citátu pana Wericha a k ověřování experimentem, zda se léčivý účinek opravdu nedostaví.

Někteří škarohlídi mezi Vámi si ovšem myslí, že kdyby zmíněná úprava (prakticky vylučující vliv práva a soudnictví v naší zemi a nastolující vlčí právo silnějšího, což zákonodárci možná přehlédli) platila už loni, novopečenci by uplatnili své nezadatelné právo na dobře honorované funkce a svépomocně by se přibili či přidrátovali k děkanským a proděkanským židlím.

I když se v moderní době přezkoumávají tvrzení kdejaké autority, přece jen musí jít o někoho významného. Výroky těch bezvýznamných, jakkoli nesmyslné, se samozřejmě nikdo nezabývá. Podle hesla: Orel much nelapá.

Proto se přece stále můžeme dozvídat, jak skvělý je návrh nového občanského zákoníku, a nikdo to celkem nezpochybňuje. Prostě podle hesla: Orel much nelapá.

Nutno otevřeně přiznat, že návrh nového občanského zákoníku je logicky stejně kvalitní jako ostatní legislativní počiny pana ministra kmotrovské spravedlnosti (jak je nazýván na Neviditelném psu). Poplatek za výpis z obchodního rejstříku nám zdražil ze sedmdesáti korun na dvacet (což ministerské kase jistě prospěje), ač halasnými výroky o masivním zdražení soudních poplatků zahltil pan ministr soudy na roky dopředu.

Dlouho (a jak se ukázalo marně) očekávaná a avizovaná reforma státního zastupitelství má spočívat zatím jen v neodvolatelnosti šéfů, jejichž odvoláváním se pan ministr většinu svého funkčního období baví, neboli v zakonzervování stavu, s nímž zřejmě není spokojen vůbec nikdo.

Naštěstí se nápad na věčnost funkcí nedostavil do novopečenských hlav loni v létě (nebo možná někde zabloudil, anebo ho hlučná ozvěna ve velkém prázdném prostoru zahnala někam do temného kouta, odkud vylezl teprve nyní).

Jinak by se pan ministr totiž přece jen obětoval a to děkanování ještě do smrti vydržel, stejně jako jeho páni proděkani.

No, a návrh nového občanského zákoníku je prostě stejně kvalitní jako reforma soudních poplatků nebo státního zastupitelství (jen se v něm vzhledem k jeho obludnosti ta kvalita hůř hledá).

Lze totiž celkem logicky uzavřít, že kvalita dokumentů, zpracovávaných týmž týmem, bude podobná.

« Zpět