Světová rarita?

Už jsem upozorňoval na to, že z dějin známe situace, kdy rektor univerzity například uvrhl na město Paříž kletbu, jen aby bránil své studenty (kteří se nota bene zpili pod obraz a ukradli podivný patník, nazývaný Ďáblův prd), což se navíc přihodilo za stoleté války, kdy bylo opravdu snadné při odporu proti veřejné moci přijít k nějaké té ráně (třeba mečem).

Byli i rektoři, kteří vyháněli z pražské právnické fakulty německé okupační vojáky hledající uprchlé studentské demonstranty, a byli děkani, kteří to na svých fakultách zvládli sami. Je otázkou, zda se kolo dějin otočilo natolik, že namísto hrdinství akademických funkcionářů při obraně studentů a akademických svobod přišlo do módy předhánět se, kdo studentům naopak nejvíc ublíží a komu se to navíc povede bez sebemenšího rozumného důvodu. Anebo nejde (doufejme!) o historickou proměnu, ale jen o nějakou zeměpisnou zvláštnost? Nebo prostě jen o nezvladatelnou palčivou touhu být alespoň v něčem světovou raritou, protože má-li se dostat sebemenšího uznání učiteli zavile a bezohledně útočícímu proti studentům i své škole, pak o světovou raritu bez jakékoli pochyby jde.

Důvody my normálně uvažující lidé prostě a dobře pochopit nedovedeme.„Před­pokládal jsem,“ napsal například filozof a matematik Bertrand Russel, „že většina lidí má ze všeho nejraději peníze, ale objevil jsem, že ještě raději mají škodit jiným.“ Že by to bylo až tak prosté? Už dříve jsem navíc na těchto stránkách citoval kohosi moudrého, podle něhož není třeba hledat zlý úmysl tam, kde postačí lidské počínání vysvětlit prostou blbostí.

Jeden z mých vzácných přátel, kteří pozorně sledují novopečenské trojčení, mne navíc upozornil na to, že možná zdaleka nedoceňuji hluboce humánní počínání pisatele hanopisných dopisů, vytýkajících dávno bývalým studentům s různou mírou zvrhlé fantazie pracně vymyšlená pochybení. Podle onoho mého chápajícího přítele totiž zmíněný pisatel, obklíčen několika zlovolnými nápovědy, jako partyzán sám poskytuje početná vodítka k uklidnění těch, kteří by snad na maličkou chvíli zapochybovali o neměnných pravdách (jako třeba že akademický titul nelze odebrat, že vysokoškolský diplom není osvědčení a podobně). Například nás svým špatně srozumitelným slohem ujišťuje, že univerzita nemůže se svými studenty či absolventy vést žádné správní řízení a že ho taky tím pádem samozřejmě ani nevede. Nevěříte?

V § 9 správního řádu se říká, že správní řízení je postup, jímž se vydává rozhodnutí, kterým se zakládají, mění nebo ruší povinnosti jmenovitě určené osoby. A cože máme napsáno v části páté onoho pseudousnesení, jež můžeme číst (vzhledem k nízké kvalitě rozhodně nedoporučuji) na univerzitních stránkách? No přece (pro změnu cituji doslova): „V řízení o zrušení diplomu se nerozhoduje o právech a povinnostech.“

Za takový laskavý přístup by si pisatel zcela jistě aspoň svou nulovou odměnu (míněno oněch šest nul za jedničkou, případně číslem ještě o něco vyšším) zasloužil. Samozřejmě by s bývalými novopečenci nemohl vydržet, kdyby projevil alespoň zdání rozumu a citu, takže své humánní nápovědy umně ukryl do hromad nesmyslného balastu. Například tvrdí, že diplom není doklad proto, že zákon o vysokých školách sice stanovil, že diplom doklad je, ale stanovil to už v roce 1998, zatímco definici dokladu přinesl až správní řád z roku 2004 (a proto má být diplom osvědčení). Při téhle (ne)logice by ovšem mělo vadit, že správní řád z roku 1967 o osvědčení taky vůbec nemluvil a mluvit o něm začal zase až správní řád z roku 2004 (pokud tedy diplom nemůže být dokladem, protože doklad definoval až správní řád z roku 2004, pak diplom nemůže být ani osvědčením, protože osvědčení definoval zase až správní řád z roku 2004). Protože však jde o jen nesmyslný právnický balast, jehož účelem je pouze potisknout papír čímkoli, nevadí, že je nesmyslný.

Anebo jde jen o maskovací alibi pro ten nepravděpodobný případ, že by snad byl někdy přijat návrh nového občanského zákoníku? Podle jeho § 8 totiž zjevné(!) zneužití práva nepožívá právní ochrany. Takže pokrok, jehož bychom přijetím nového zákoníku dosáhli, spočívá v tom, že skryté zneužití práva právní ochrany podle návrhu zřejmě požívá! A proto možná pan hanopisník zneužití práva, jímž jeho výtvor beze sporu je, radši tak pečlivě zahrabává pod hromady všelijakých nesmyslů?

Nebojte se, prosím. Bez ohledu na to, zda pan hanopisník plzeňským absolventům skrytě fandí a za univerzitní peníze nadržuje, nebo jim jenom neumí škodit tak, jak by si spolu s bývalými novopečenci přál, pracujeme usilovně na vzoru žaloby. Napsat žalobu proti blábolu tak, aby sama nebyla blábol, ovšem vyžaduje trochu času. Takže zase příště.

« Zpět