Tak pravil kníže

Není všechno zlato, co se třpytí, a nelze se řídit vším, co pravil kníže.

Náš nový, supermoderní občanský zákoník je, jak známo, naprosto nepostradatelným zákonem pro třetí tisíciletí, takže například odstraňuje onu nepřípustnou diskriminaci vepřů, kteří byli podle zákoníku z roku 1811 vyloučeni z pastvy.

S tím je nyní konečně konec, a až nový zákoník k pobavení okolních národů nabude účinnosti, budou z pastvy nově vyloučena již všechna prasata jakéhokoli pohlaví (§ 1279 odst.1), včetně toho chybějícího (podle encyklopedií je totiž vepř vykastrovaný samec prasete domácího).

Samozřejmě všude tam, kde se ukázalo, že bez středověkých paragrafů prostě nemůžeme šťastně žít, zůstává právní úprava bez nežádoucích změn; z pastvy je tudíž stejně jako před staletími vyloučen každý špinavý dobytek (§ 499 občanského zákoníku z roku 1811, § 1279 toho našeho nového).

Jak poukázal už pan premiér v Lidových novinách, rozhoduje notorická paní komisní transparentně podle svých pocitů a známostí, a protože (jak pan premiér pravil tamtéž) nejde jen o prostou českou marxistku, ale o zcela čelnou českou marxistku, je třeba se jejím zářným příkladem řídit.

I ponory do feudálního práva proto musí odpovídat zájmům a pocitům oněch potápějících se osob.

Když se totiž juknete na ty pěkné fotografie u úvahy Ilustrovaná II, na nichž notorická paní komisní radostně poťukává s odrodilým studentem plzeňských práv a ještě odrodilejším profesorem, za jehož zvolení dokonce i akreditaci nabízela, jak vypráví pan notorický exministr na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ (já samozřejmě vím, že by každý dělal radši podstatně příjemnější věcí, než zíral na ty fotky, třeba si vrážel hřebík pod nehet), uvědomíte si hned, jak si zobrazení hrají s ohněm.

Jak všichni dávno ví a občas už někdo i řekne (neboť mu vzhledem k zaslouženému krkolomnému pádu notorického, neboli permanentního, pana exministra do zapomnění už nehrozí demokratické zničení za projev názoru), náš nový občanský zákoník se noří skutečně hluboko do středověku. A náš první občansko-trestní kodex, Dekreta Břetislavova z roku 1039, přece stanovil, že pijáci, budou-li přistiženi, nevyjdou z vězení, dokud každý z nich nesloží tři sta peněz.

Snad proto nešlo přebírání starých dobrých feudálních vzorů až ke kořenům.

Ostatně, podle notorické (míněno samozřejmě permanentní, ne-li dokonce věčné) paní komisní je, jak známo, kořenem všeho zla v našem i přilehlém vesmíru plzeňská právnická fakulta, zatímco Břetislav tento základní princip zlovolně či přinejmenším laxně ignoroval a svévolně si stanovil, že kořenem všeho zlého, odkud podvody, krádeže, smilstva a ostatní nepravosti pocházejí, je krčma. Tak pravil kníže.

V tomto případě se tudíž hodí nepadat tak hluboko do minulosti, pokud se totiž přiťukávači příliš nevzdálí jinak opovrhovanému novověku, nikdo si na ně rozhodně nepřijde.

Protože podle § 2 trestního zákona (z roku 1855) platilo, že se nepočítá za zločin, když pachatel zcela zbaven jest užívání rozumu, ani když čin byl vykonán při střídavém pominutí smyslů, v úplném opilství neb jiném pomatení smyslů.

« Zpět