Tao?

Světem vládne sprostý nevděk. Už i nevděčná Akreditační komise ústy (či spíše klávesnicí) svého tajemníka zrádně prohlásila, že nemůže zasahovat do rozhodování o tom, kdo bude nebo nebude přijat na tu či onu fakultu, a dokonce vyslovila hrubě nevděčnou myšlenku, že „akreditace studijního programu není závislá na působení jedné konkrétní osoby na dané vysoké škole“ (č.j. 26152/2011-M3 z 9.září letošního roku), aniž by přitom stanovila výjimku pro pana statutárního proděkana (a tvůrce nového občanského zákoníku).

Ještě, že zmíněná komise promluvila klávesnicí svého tajemníka, takže nemusíme řešit ožehavý problém, jak by klávesnicí realizovala svou obvyklou pracovní činnost paní komisní šéfová.

Typická pracovní činnost je zachycena na obrázcích připojených v úvaze Ilustrovaná II, takže se zkuste na ně podívat a představit si, jak by onu zodpovědnou a náročnou činnost prováděla prostřednictvím klávesnice.

Kdo by přitom věděl vůbec něco o tom, že jakkoli u nás nikdy nežili Indiáni, stejně máme ještě ve třetím tisíciletí radu starších, která rozhoduje o osudu škol bez možnosti odvolání podle momentální nálady či podobných ryze objektivních kritérií? Takhle to ví kdekdo.

Ne, že bych měl něco proti stáří (to bych musel být vzhledem k svému věku praktikující masochista). Noemovi bylo tuším pět set let, když ho Bůh vyzval, aby na kopci postavil z dříví gofer loď.

Tak mě napadá, třeba všechny ty vysoké školy, které novopečence ani náhodou nechtějí (jak v časopise Právo & Byznys napsal jeden uznávaný profesor, málokdo má zájem o zahradníky metající kamením ve skleníku), by se mohly složit na nějakou tu fůru dřeva a postavit novopečencům archu na způsob Noemovy? Bylo by to pořád mnohonásobně levnější, nežli novopečence přijmout, minimálně v určitém časovém horizontu (bylo by to i levnější, než standardní zoo).

Protože si všichni ještě určitě vzpomínáte, jak skvěle novopečenci dirigovali několik krátkých měsíců nejmenovanou plzeňskou právnickou fakultu a všechny její pedagogy a studenty: krok dozadu, kousíček doprava, ještě úkrok doleva, tak, pár centimetrů dozadu, výborně, a teď už v tom pevně stojíte oběma nohama.

Pro snazší dirigování ovšem podstatně snížili počet dirigovaných (jednak povyhazovali několik desítek učitelů a hlavně několik set studentů), neboť na fakultě zavedli opravdu krystalicky čistou demokracii.

Nesmíme ovšem tupě preferovat jen jeden význam slova demo, vždyť by to bylo nestandardní, možná dokonce jakési mluvnické nadržování.

Když si uvědomíme, že demo znamená třeba i předváděcí, máme přece hned jasno: žádná vláda lidu jako v nějakém prapodivném, krachujícím Řecku, nehodném následování, ale pěkně vláda předvádění.

A právě tu jsme přece měli tu, hm, smůlu, vidět mírou nevídanou.

Takže páni novopečenci svého, naštěstí krátkého a navždy minulého času, objevili krystalicky čistou demokracii (vládu předvádění), ovšem realizovanou přísnou diktaturou (že disciplína musí být, nás přece poučoval už jejich velký, jen zčásti nedostižný, zatímco v mnohém dokonce předehnaný, vzor, Josef Švejk).

Nedávno jsem napsal (jak už je mým zvykem, s poukazem na hanobitele plzeňských práv), že pokud pohlížíte na nesmyslné počínání svých bližních, celkem hbitě dospějete k závěru, že jsou to pitomci, popřípadě, že jsou to opravdu zlí pitomci. Ale člověk se vlastně plete pořád.

Takový taoismus nás totiž učí, že sféra naší mysli se zlepšuje překonaným utrpením: možná, že bývalí novopečenci se obětovali a rozhodli se výrazně zlepšit sféru mysli všech ve svém širém okolí tím, že jim umožní překonat do té doby nevídaná utrpení?

Takže by naši bývalí novopečení páni sice dosud (myslím, že i to už jsem někde psal) platili za, hm, řekněme ty pitomce, případně zlé pitomce, ale teď se to otočilo naprosto zásadně. O celých 360 stupňů.

« Zpět