Taškařice

Novinky, jež nám přináší nový občanský zákoník, vážně neberou konce. Na rozdíl od obecného zákoníku občanského z roku 1811, který chránil blbé, šílené, zuřivé a marnotratné...

…jsou nově chráněným druhem i taškáři.

V dávných, strašidelně temných dobách bez pořádného zákona, v nichž jsme žili do loňského Silvestra, byly možné skutečné, nefalšované hrůzy. Považte, že například pořádné taškařice tehdy vůbec nebyly pod ochranou zákona.

Coby vlastník výstavné, luxusní vily v ceně mnoha (desítek) milionů, jakož i sympatického smyslu pro humor, jste se rozhodli alespoň na chvilinku udělat radost sousedovi trudně přežívajícímu ve vetché maringotce: když už máš, můj milý vandráku, ty narozeniny, já Ti tedy tu svou vilu daruji. Samozřejmě, že jste to nemysleli vážně, copak jste, hm, poněkud málo svéprávní? Obecný zákoník občanský z roku 1811, jenž byl pro náš supermoderní kodex velikou inspirací, nazýval podobné jedince o něco výstižněji („blbí, kteří jsou užívání svého rozumu zbaveni“ pravil o nich a jim podobných v § 21).

Jednání se v oněch temných dobách označovalo komunisticko-slovenským (podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku) termínem právní úkon a právní úkon, který nebyl učiněn vážně, byl neplatný. Takže soused nuzák pochopitelně po zásluze odstrouhal. Jenomže kdo neplatnost právního úkonu způsobil, odpovídal za škodu tím způsobenou. Takže pokud by soused naletěl opravdu kvalitně a objednal si stěhováky anebo do Vaší vilky třeba i malíře, museli byste mu nahradit škodu. Což samozřejmě platilo právě jen v oněch temných, děsivých dobách, naposledy loni.

Sice i dnes můžete v novém občanském zákoníku, budete-li listovat dost dlouho, nalistovat § 579 odst. 2. Podle něj kdo způsobil neplatnost právního jednání, nahradí škodu z toho vzniklou straně, která o neplatnosti nevěděla.

Jenže vůbec není třeba se bát, neboť s Novým rokem temnota ustoupila křišťálově průzračné, stručné a jasné, ba ve své stručnosti až úderné úpravě v našem novém občanském zákoníku.

Co když si z někoho pěkně vystřelíte jednáním, jež jste ani náhodou nemysleli vážně? Co když nasmolíte do dohodnutého textu tolik chyb, že mu neporozumí ani profesionální kryptograf?

Nic se neděje, § 579 odst. 2 se na Vás nevztahuje, neboť takové jednání přece není neplatné, jenom se k němu nepřihlíží, protože je zdánlivé.

Třeba podle § 552 občanského zákoníku o právní jednání vůbec nejde, chybí-li vážná vůle. O právní jednání nejde podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku ani tehdy, pokud je neurčité nebo nesrozumitelné. No, a podle § 554 dotyčného kodexu se ke zdánlivému právnímu jednání prostě nepřihlíží.

Takže pokud si ze souseda pořádně vystřelíte, že mu věnujete svou vilku, budete po zásluze potrestáni tím, že Vám ten hnusně luxusní barák zůstane.

A samozřejmě žádnou škodu nikomu hradit nebudete (důvodová zpráva, jejíž autoři mají vždycky pravdu, to přece říká naprosto jasně: „rozdíl mezi neplatnými a zdánlivými jednáními se pojí s právem na náhradu škody“).

Jak vidět, taškařice požívá právní ochrany. A to je dobře (protože tím pádem přece požívá právní ochrany celý nový občanský zákoník).

« Zpět