Tchýně?

Není mešuge, jako mešuge. Že by studenti měly být šikanováni osobou v roli zlé tchýně?

Skandalizovat někoho už v momentě nějakého oznámení k prošetření je šílené.

Ba co víc, nehorázností je samo zveřejnění a medializace takového pouhého podezření, přičemž tuto skutečnost umožňuje jen téměř neskutečná bulvarizace médií, jež se jednak předstihují v tom přinést jako první něco, co se dobře čte či poslouchá (čím větší špatnost, tím lépe se čte a poslouchá) a často taky ve snaze poškodit někoho jen proto, že jeho protivníci jsou jim bližší či sympatičtější.

Toto na jednu stranu nesmírně výstižné, na druhou ovšem minimálně poněkud děsivé, hodnocení si můžete přečíst například ve včerejších Parlamentních listech.

Kupodivu však nebylo napsáno o neuvěřitelné mediální bublině, velice nepřesně označované jako kauza plzeňských práv (ač správně by měla být označována třeba: jak osočením kolegů k funkcím a prebendám přijít), ale někdejší generální ředitel veřejnoprávní televize je napsal o postupech a výrocích některých neúspěšných kandidátů na hlavu státu.

Je ale vůbec uvěřitelné, že by si někdo takhle potměšile počínal?

Je třeba možné, aby nějaká zhrzená, zapšklá nazrzlá dáma přesvědčovala kdekoho, kdo do toho má co mluvit, aby byla zlikvidována perspektivní škola a z města vyhnáni studenti nejradši úplně na ulici, v nejhorším někam jinam, a přitom se občas vydávala za osobu, jež má právo o tom rozhodovat (kterýžto úřad kupodivu má) a jindy zase za nesmírně pohoršenou pozorovatelku studentských, a rovněž učitelských, nešvarů? Samozřejmě: studenti jsou mladí, často hezcí, obvykle chytří a navíc i vzdělaní, což samo o sobě u zhrzených nemladých dam vzbuzuje závist, jež je matkou té největší nenávisti. Samozřejmě, učitelé nemusí být nutně ani mladí ani hezcí, ale bývají chytří a navíc i vzdělaní, nedej Bože oblíbení, což u zhrzených zapšklých dam vzbuzuje závist, jež je matkou té největší nenávisti.

Už jsme si připomínali, že onen nepožehnaný stav, kdy je někdo v jeden moment držitelem úřadu a v druhém posedlou věštkyní, lékařská věda nepoeticky označuje jako schizofrenii, zatímco bible mnohem půvabnějším a výstižnějším slůvkem mešuge.

Taky jste si všimli oné podivné historické paralely, že lidé zachvácení chorobou zvanou mešuge nepoužívají svůj úřad (v těch okamžicích, kdy jsou tím, kdo ho zastává) k dobru kohokoli kromě sebe, ale naopak, k zavilému a zlostnému pronásledování ostatních?

Jako ona nazrzlá zlá paní, která se občas považovala za proroka a jindy zase zastávala úřad, jak jinak, nežli příšerně.

Nevíme ovšem, v jaké roli se rozhodla pronásledovat studenty, kteří se jí nelíbili, o jejich učitelích ani nemluvě.

Nevíme totiž, zda ona nazrzlá královna Jana I., obecně a velice výstižně nazývaná Johana Šílená, ukecávala francouzského krále (Františka I.), aby rozprášil tamní univerzitu a studenty vyhnal do světa v roli bláznivé tchýně, pološílené věštkyně anebo z titulu úřadu královny (který ovšem vzhledem k jejímu duševnímu stavu za ni vykonávali jiní).

« Zpět