yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
I když je Mikuláš patronem právníků (a taky námořníků či studentů), jak je vidět, občas si kupodivu rozverně vzpomene i na někoho, kdo nemá s právem nic společného.
Panu notorickému exministrovi kmotrovské (ne)spravedlnosti (to si ale pan exministr zasloužil předlouhý titul) například nadělil, že ho pustili z mediální lednice, kde čeká (doufejme, že marně) na případnou mediální resuscitaci, zase jednou na onen milovaný placatý předmět, který se tentokrát nejmenuje chodník nebo schod (i když z těch promlouval taky moc rád), ale pro změnu obrazovka.
Tam se spravedlivě rozohnil nad tím, jak je ohavné, když jakékoli veřejné funkce zastávají lidé spjatí s bývalým totalitním režimem, jak to vede zase jen k hrubě totalitním praktikám a porušování lidských i jiných práv a prostě jen a jen ke všemu zlému, špatnému a ještě horšímu.
Jak říkali už staří Římané, slova sice hýbou, leč příklady přímo táhnou, což se v onom mrtvém jazyce, jímž se staří Římané domlouvali (jen aby to nebylo poněkud netransparentní, když třeba notorická paní komisní umí jen rusky, a touto transparentní řečí se staří Římané nedomlouvali pod lichou záminkou, že neexistuje), řekne:
Verba movent, exempla trahunt.
A takových táhnoucích příkladů nám pan exministr, nežli se vydal sám cestou příkladů (příklady táhnou!) přinesl spousty a spousty.
Když pustíte k moci lidi spjaté s totalitním režimem, vede to jen ke zlu, bezpráví a ohavnostem.
A pan exministr přece v rámci své oblíbené činnosti, kdy dlouhé roky odvolává z funkcí ty, co do nich jmenoval, ale také jmenuje do funkcí ty, jež z nich pracně odvolal, poslal na druhý nejvyšší post mezi českými žalobci pána, jehož původně sám odvolal a jemuž se říkalo Rudá smrt z Olomouce.
V onom pořadu se pan ministr nevídaně rozohnil i na ochranu studentů (škoda, že je nechránil, když za to bral v dějinách školství nebývalý plat, který si transparentně sám nadělil) a pokřikoval v tomto směru na spolubesedníky tak, že s ohledem na sousedy bylo třeba urychleně tlumit přijímače.
Opět šlo o to, že pokud o školách bude rozhodovat někdo, kdo je spojen s temnou minulostí totality, vede to jen k bezpráví, šikanování studentů, falšování (nejen) dějin a spoustě podobných ohavností.
Což vidíme dnes a denně, neboť do čela podivné akční občanské komise pro likvidaci vysokého školství se přece opakovaně vnutila dnes již notorická paní předsedkyně, jež kdysi vypravovala, jak vstupovala do bojového svazku nejuvědomělejších občanů, který jistě jen náhodou byl protekční a vedoucí silou totalitní společnosti, a jak se iniciativně podílela na výkonu totalitní moci jen a jen proto, aby ji reformovala (nezaslechli jste slovo už i někde jinde?).
Notorický pan exministr měl prostě už zase pravdu: pokud o školách bude rozhodovat někdo, kdo je spojen s temnou minulostí totality, vede to jen k bezpráví, šikanování studentů, falšování (nejen) dějin a spoustě podobných ohavností.