Tempora mutantur

Tempora mutantur et nos mutamur in illis, neboli časy se mění a my se měníme v nich, napsal kdysi dávno pán (jakýsi Ovidius), vyhnaný pod záminkou, že jeho knihy kazí mládež, do vyhnanství do tehdy nehostinných míst, kde však dnes mají občanský zákoník, který jim asi závidíme, protože se jím v návrhu nového občanského zákoníku chceme inspirovat. Podle důvodové zprávy (str. 330) se totiž návrh nového občanského zákoníku inspiruje vedle občanského zákoníku Lichtenštejnska (který však překvapivě poněkud neexistuje) občanským právem bulharským a rumunským, neboli jasně vytyčuje cíl, k němuž máme dospět (slunný Balkán). Jak víme, Ovidius nakonec strávil zbytek života právě v rumunském vyhnanství.

Časy se mění a mění a mění. Rektor jedné nejmenované zcela nezápadočeské vysoké školy na Frekvenci 1 v tomto měsíci (pro naše novopečenské čtenáře: není míněno, že hovořil kdesi v hlubinách Luny, ale že do rádia mluvil v září, konkrétně 4.9.), promlouval kromě řady dalších témat chviličku i na téma kauzy plzeňských práv. Názor vysokého vysokoškolského funkcionáře jistě stojí za to ocitovat: „…ze začátku to vypadalo jako velmi spletitá kauza, dokonce, jestli si vzpomínáte, odezněly i takové výrazy, že jsou do toho zapojeny temné síly a podobně, to bylo všechno přehnané…“ A novinář tazatel se najednou už ani neptal, jestli v té Plzni děti jedli syrové, anebo je opékali, ale tázal se, jestli tedy vlastně nešlo o fatální selhání té (abych opět ocitoval:) „slavné Akreditační komise.“

Už Hegel kdysi psal o vývoji ve spirále a vidíme to pořád. Samozřejmě, po Hegelovi to psali i mnozí další, třeba Marx, který podle vlastního přiznání v jakési předmluvě studium práv hrubě zanedbával, takže by se mu možná šiklo trošku zrušit diplom, když už ne celý, tak aspoň třeba kousek (to, že v jeho době žádné diplomy nebyly, je drobnost, která nemůže zarytému odebírači vůbec vadit). Konec konců to vidíme pořád.

Před dvěma sty roky (tedy v roce 1811) prodělala naše země velký státní bankrot (tehdy coby součást rakouského soustátí) a současně dostala nový občanský zákoník. Dnes se hrozba všelijakých bankrotů, včetně státních, vynořuje za každým rohem a je nám hrubě vnucován občanský zákoník, který je prakticky stejný jako ten z roku 1811 (jen je z tehdy moderní němčiny přeložen do staročeštiny, aby bylo na první pohled vidět, jak moc je moderní).

Neboli, zákon stejný, situace podobná, nová doba však přináší všelijaká moderní řešení. Protože vstupné na různé komediantské kousky a vystoupení činilo před dvěma sty roky sotva pár drobáčků, v minulosti se řešení nenabízelo, zatímco dnes vzhledem k cenám vstupného už se přímo vnucuje. Co kdybychom třeba půjčovali novopečence zbytku Evropy a vybírali vstupné?

Ukázalo se také, že standardní ministerský náměstek může dělat náměstka kterémukoli ministrovi či ministryni v kterémkoli rezortu, protože stejně všechen svůj čas věnuje psaní dopisů o možnostech obnovení totalitního zlozvyku odebírání akademických titulů, případně práci na založení své vlastní vysoké školy.

Co kdybychom tedy všechny náměstky všech ministrů a ministryň zrušili a nahradili je jedním putovním náměstkem (který by stejně kdesi jinde sepisoval odebíračské dopisy). Ve sportu už na něco podobného přišli dávno a zavedli všelijaké putovní poháry, korbely a podobně. Úspora jistě poměrně významná.

A zatvrzelí Řekové se pořád neodhodlali k reformám. Ach, vy Řekové. Že vy jste nesloučili dvě až tři katedry do jedné? Kdybyste to udělali, mohli byste dodnes bájit o tom, jaké úžasné reformy jste provedli! Před dvěma lety v Plzni jeden dnešní ministr spravedlnosti neudělal nic víc, a dodnes bájí o tom, jaké úžasné reformy tam provedl.

Zatímco novopečenci, kteří stanuli mimo jiné v čele zmíněného katedrálního monstra, po jeho odchodu na jiné, zodpovědnější funkce, hořce plakali, že mají strach, zda reformy nyní budou tím správným tempem pokračovat (neboli, zda se do jedné megakatedry pod jejich vedením sloučí posléze i celé vysoké školství?).

« Zpět